(vyšlo v sedmnáctém čísle novin Iniciativa)

Budujeme si hrdost: o to jde Je jasné, že sebevědomé chování sester (ale i ošetřovatelek, sanitářů, dalších zaměstnanců…) přináší změnu. Bude vidět. Dotkne se provozu nemocnice. Není však namířeno například proti lékařům, to musíme zdůraznit. Právě naopak. Lékaře vnímáme jako profesi, která si svou hrdost i za zhoršujících se podmínek v nemocnicích dovedla zachovat: Za své zájmy se lékaři dovedli postavit skrze své hnutí Děkujeme, odcházíme (2010-2011). A drží se své práce, nedělají úkoly, které patří jiným profesím v nemocnici. Snažíme se o totéž. Chceme dělat dobře svou práci, proto se musíme soustředit na ni. Nemůžeme vytírat podlahu ani vyřizovat informované souhlasy. I my si, po dlouhých letech, budujeme hrdost.

::::::::::

Informované souhlasy: jsou součástí práce lékařů

Nejen na našich schůzkách se řešila například otázka informovaných souhlasů pacientů – přesněji řečeno otázka, kdo je má mít na starosti. Nejprve si připomeneme, co říkají Směrnice Karlovarské krajské nemocnice, poté se podíváme, co nám o jejich dodržování řekla rychlá anketa v karlovarské nemocnici.

Informované souhlasy slovy nemocničních směrnic…

„3.3 Způsob získávání informovaného souhlasu (IS):

Souhlas pacienta s provedením výkonu odebírá (a poučení pacienta o zdravotním stavu provádí) zpravidla ošetřující lékař. Pokud provádí zdravotní výkon jiný lékař než ošetřující (například endoskopické vyšetření, zobrazovací vyšetření), provádí poučení a odebírá IS lékař provádějící výkon. Ošetřující lékař (lékař požadující diagnostický nebo léčebný výkon ) oddělení KKN, kde je pacient hospitalizován, pacienta informuje o důvodu a očekávaném přínosu výkonu pro další péči na základě IS pro zdravotní výkon z katalogu informovaných souhlasů.“

… a realita

V naší anketě zazněly hlasy z pracovišť, kde se, i díky sebevědomí sesterských kolektivů, pacientům dostává poučení lékařů. Například plicní oddělení hlásilo: „Ozvaly jsme se a domluvily se. Informované souhlasy jsou u nás teď věcí lékařů. Má to tak být, výkon a rizika přece musí pacientovi vysvětlit lékař. A jak už několikrát zaznělo v Iniciativě: Naučme se říkat NE.“

Na jiných pracovištích se praxe, která odpovídá směrnicím, teprve a částečně zavádí. Situaci na nich charakterizuje tento příspěvek: „Snažíme se to dodržet.“ A víme i o pracovištích, kde praxe směrnicím odporuje.

O tom, co se děje na tom kterém pracovišti, a o aktivitě těch sester, které už nesklánějí hlavu, víme. Jejich „NE“ nejsou izolovaná, jsou skrze Iniciativu součástí jedné snahy. Zaslouží si respekt. Uznání však chceme vyjádřit i těm lékařům (zejména z těch oddělení, kde jsou zodpovědnou menšinou), kteří ctí zájmy pacienta, snaží se mu dopřát odborné informace, jaké si zaslouží… a korektním postupem nakonec chrání i sami sebe.