Důvody jsou dva:
::: Zaprvé dostaneme dodatečně proplaceno 40 procent platu/mzdy. Za dobu nemoci jsme dostávali jen 60 procent.
::: Zadruhé budeme lépe krytí do budoucna, nikdo totiž neví, jaké pozdější následky bude covid-19 mít: poznamená se na našem zdraví, zúží nám pracovní možnosti, znemožní nám práci? Když nebude vedený jako nemoc z povolání, nikoho to nebude zajímat.
 

„Stejně si to roznášíte mezi sebou“, také „jen na sebe prozradíte, že jste se špatně chránili“, dokonce „sobecky zneužíváte situace“. Odrazování, zastrašování, obviňování. I taková bývá reakce našich nadřízených i lékařů. Jako by to měli platit ze svého! Jako by to ukrojilo z moci jejich funkcí, kdyby se těm, kdo se nakazili, dostalo aspoň nějaké jistoty!

 

Co s tím? Dát se dohromady zdola, s kolegyněmi a kolegy. Vyjasnit si pospolu především to:

::: že žádosti podává zaměstnanec (nebo jeho praktický lékař) – ne nadřízení ani lékaři ani vedení;
::: že o nich rozhoduje středisko nemocí z povolání – ne nadřízení ani lékaři ani vedení;
::: že prokazovat se bude pouze to, a) že jsme byli pozitivně testováni a zároveň měli příznaky a b) že jsme prokazatelně přišli do úzkého profesního kontaktu s pacientem nebo s jinou osobou (se sestrou, sanitářem, uklízečkou, lékařem, na sále, na sesterně, v jídelně…) s prokázanou pozitivitou na covid-19 v inkubační době nebo v době manifestních projevů nemoci – nebude se zkoumat, od koho přesně jsme se nakazili a jak.
To jsou ryze „technické“, formální body. Tak jasně mluví klíčový dokument.
 
Kromě toho je důležité nechat promluvit vlastní rozum: Vyplatí se zvednout hlavu a chránit se (teď), s našimi případnými pozdějšími problémy nám nadřízení nepomohou. A jde též o důstojnost.
 

---

---