(vyšlo ve dvaadvacátém čísle novin Iniciativa)

Co k situaci v KKN dodat: Za 12 let, které mám oddělány na operačních sálech, jsem nezažil takovou atmosféru, jaká je teď. I my na sálech, sanitáři i sanitáři bez kurzu, máme těžké a náročné chvíle. Když jsme od června 2016 vypověděli ÚPS služby z důvodu jejich chudého, lépe řečeno trapného ohodnocení, jsme se nedostali do požadovaného počtu cca 9 sanitářů na COS. Lidi přijdou, zkusí, někteří vydrží pár měsíců a ve finále to zabalí z důvodu nízkých peněz (13 tisíc hrubého základu, od 1. ledna 2018 asi 14 300 hrubého). Asi každý z vás, kdo kdy zaučoval nové kolegy, přitom dobře ví, že to není žádná sranda, někomu to jde líp, někomu pomaleji…

Nejhorší je to, že ta krizová doba trvá už několik měsíců a trvat asi bude dál, pokud se NEZMĚNÍ POLITIKA FINANCOVÁNÍ V KKN. Na tom se všichni shodneme. Situace je taková, že na COS jsme v šesti, z toho pět sloužících a jeden na ranní šichty. Smutné je, že se nikdo nehlásí a hlavně ani kolegové z jiných oddělení se na sály moc nehrnou (já se jim ani nedivím, obíhat dva sály jedním sanitářem není žádná výhra, nějaký čas se to dá vydržet, ale ne do nekonečna). Teď to vypadá, že pokud pojede denně pět sálů, budou na jejich provoz denně tři sanitáři, možná budou i čtyři.

Musím podotknout a hlavně poděkovat všem sestřičkám, jak sálovým, tak anesteziologickým i některým lékařům, že nám pomáhají a dobře vědí, že JSME JEDEN TÝM!!!!

Jeden lékař mi nedávno položil otázku, proč tu ještě zůstávám. Moje odpověď byla: Ta práce mne ještě zatím baví i přes situaci, která je. Jak dlouho vydržím, to nedokážu říci.

Více asi nemá cenu psát, na každém oddělení jsou starosti.

Proto neusínejme nad 10procemntním přidání, dokud nad námi slunce ještě svítí. Nechtěl bych zažít dobu, kdy zhasne a bude tma na několik měsíců či roků.

S úctou a s pozdravem nám všem, co se dokážeme v práci pousmát a zasmát,

Kamil