Následující řádky jsou velmi důležité. Čtěme je pozorně, protože nejde „jen“ o peníze nebo „jen“ o naši důstojnost. Jsou velmi důležité, protože jde o soudy, žaloby, o paragrafy. Protože jde o naši vlastní ochranu. Protože jde o to, že když přijde stížnost, od pacienta, jeho právníka, jeho praktického lékaře nebo od novin za to, že některá z nás porušila předpisy, standardy, překročila kompetence, pracovní náplň ze své smlouvy, udělala chybu kvůli neúnosnému stresu, vedení řekne: „Je to její osobní selhání.“ Dá ruce pryč.
Samozřejmě, my víme, že k nedodržování předpisů nás doslova nutí provoz za nedostatku personálu i zažité stereotypy. Jenže teď už víme i to, že když něco praskne, vedení hodí kteroukoli z nás přes palubu jako obětního beránka. Že ukáže prstem a řekne něco ve smyslu: „Vedení kraje i KKN je z obliga, tohle je zkrátka jen pouhé selhání personálu. Tahle a tahle konkrétní sestra prostě udělaly chybu. Smlsněte si na ní.“
Víme to proto, že vedení KKN to již v médiích udělalo. Ve vydání iDNES.cz v pondělí 19. března.
********** ********** ********** ********** ********** ********** ********** ********** ********** **********
|
O vážné věci se musí mluvit vážně Nejprve však upřímně předešleme následující: Toto vydání přináší silná slova. Přiznáváme dokonce, že některé pasáže nám přišly až příliš silné, tvrdé, razantní. Říkaly jsme si: Neměly bychom je zmírnit, zjemnit? Nešlo by to? Jenže jsme narazily: Jak je zjemnit? Karty jsme totiž nerozdaly my, ale paní ředitelka Samáková. To její slova jsou tvrdá, silná, obviňující. To její varování, která házejí odpovědnost (právní, morální) za krizový provoz bez mrknutí oka na personál přetížených oddělení, jsou nemilosrdná. Jak její varování zjemnit, když je tak tvrdé? Jak její prohlášení zlehčit, bez toho, že bychom podcenily následky, k nimž má vést? Proto toto vydání vypadá tak, jak vypadá. Obsahuje silné věty – ale jen proto, že vyjádření a varování paní ředitelky byla velmi, velmi tvrdá. A s možnými vážnými následky pro personál. Nejde jen o chebskou internu Nejvíce se mluví o chebské interně, tím spíše však chceme zdůraznit: Nejde jen o ni. Právě o situaci na ní se mluví proto, že se nebojí ozvat. Stejně tak by to měla udělat i ostatní oddělení. Zejména v situaci, kdy si pro případ jakékoli stížnosti vedení myje dopředu ruce. ********** ********** ********** ********** ********** ********** ********** ********** ********** ********** „Selhání lidského faktoru,“ řeklo vedení. (Ne)zvykejme si na to! Pozorně by následující řádky měly číst především ty zbývající kolegyně, které ještě mají iluze, že se jich boj za lepší pracovní podmínky netýká, že se „to“ obejde bez nich. Následující řádky jsou varováním především pro ty kolegyně, které si myslí, že nejbezpečnější je hrát mrtvého brouka, stát stranou, poslušně mlčet a hlavně se kvůli vlastní ochraně a obraně neorganizovat v Iniciativě. Je to iluze. Nebezpečná iluze. V situaci přepracovanosti, stresu, přetíženosti a častého a zavedeného porušování kompetencí a předpisů si totiž toho „černého Petra“ může vytáhnout kterákoli z nás. Kterákoli z nás se pro vedení může stát na základě stížnosti pacientů či právníků „obětním beránkem“. A ta, co byla doteď nejposlušnější, na to může doplatit nejvíc, protože jí místo účasti na organizování kolektivní obrany a podpory ostatních skrze Iniciativu zbude jen chybná sázka na „myslela jsem si, že čím víc budu stát mimo a potichu, tím budu ve větším bezpečí“. Je to naivní sázka na to, že vedení na sebeobětování se a pošlapávání profesní cti nezapomene a že ty poslušné podrží. Nepodrží. Tady je důkaz, který říká: když se provalí problém, vedení vše hodí na lidi dole, na odděleních. !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!!Jde (nejen) o konkrétní slova, která řekla paní ředitelka Samáková tisku: „Stát se to nesmí a nemůže. Pokud k něčemu takovému došlo, tak o tom nevíme. Bylo by to selhání personálu a lidského faktoru. Je pravda, že se zkracuje ošetřovací doba, ale ne na úkor kvalitní zdravotní péče.“ !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!! !!!Tak paní ředitelka reagovala na to, když ji redaktorka iDNES.cz seznámila se stížností praktické lékařky, že jejího pacienta KKN kvůli nedostatku lůžek vrátila domů s akutním selháním srdce. Paní ředitelka neřekla například: „Musíme to nejprve prověřit.“ Neřekla: „K tomu se zatím nemohu vyjádřit.“ Nepokusila se personálu zastat například pravdivými slovy: „Podmínky, za nichž naši zaměstnanci při nedostatku personálu pracují, jsou velmi zdrcující a náročné, dělají, co mohou.“ Ne, neváhala ani vteřinu – a ukázala prstem na personál: „Pokud k tomu došlo, byla to jeho chyba.“ A teď si řekněme upřímně:
A konkrétně, například:
Takových příkladů je spousta. Neděláme to rády. Ničí nás to. Některé z nás si ale možná myslí, že když o tom budou na rozdíl od Iniciativy mlčet a poslušně v tom pokračovat, vykoupí si klid. Slova paní ředitelky v iDNES.cz jsou právě pro ně výhružná. Slova paní ředitelky totiž říkají tohle: Všechna porušení kompetencí, předpisů, standardů, půjdou na váš účet. My si myjeme ruce, dopředu. Když si bude někdo stěžovat, řekneme to znovu: „O ničem nevíme, ale pokud se to stalo, je to personální selhání, chyba lidského faktoru.“ Svoje vyjádření paní ředitelka o dva dny později pro Karlovarský deník zopakovala a své varování rozšířila na staniční a vrchní sestry, když prohlásila: „Pokud by přesto nedošlo k potřebnému zajištění pacientů, jednalo by se o selhání řídících pracovníků příslušného oddělení.“ (vyšlo v sedmadvacátím čísle novin Iniciativa) |