První společné prohlášení zaměstnanců KKN: O co nám vlastně jde (28. února 2017)

Vzhledem ke stupňující se personální krizi v obou nemocnicích a souvisejícím událostem během několika posledních týdnů, jsme se rozhodli pro společné prohlášení zaměstnanců KKN.

Personální situace v celé KKN je dlouho neuspokojivá, s nedostatkem personálu bojujeme již nejméně 5 let, krize započala na interních odděleních a postupně se přesunula a rozšířila na všechna oddělení a provozy KKN. Na některých odděleních chybí 50 % sester, někde chybí lékaři. Některé provozy fungují jen díky tomu, že zde pracují důchodkyně. Zaměstnanci, kteří původně nastoupili na zkrácené úvazky, odpracují celé, někdy i víc. Vrchní sestry pracují u lůžka a zajišťují směnný provoz svých pracovišť, studenti SZŠ a brigádníci nahrazují ve směnách sestry, zdravotničtí asistenti a ošetřovatelky často vykonávají práci diplomované sestry, nemají k tomu potřebnou kvalifikaci a ani jejich ohodnocení tomu samozřejmě neodpovídá, na řadě pracovišť je ve směně se sestrou pouze sanitářka… Uzavírají se lůžka, spojují se oddělení a sestřičky z uzavřených provozů jsou přesouvány tam, kde je potřeba, aniž by byly někým kompetentním zaučeny v daném oboru, přestože je práce v mnoha směrech velmi odlišná… Dá se říci, že bez problémů není v KKN ani jediné oddělení, ani jediný provoz. 

Zdravotnická profese je všeobecně velmi náročná, pracujeme na směny, jednáme s nemocnými lidmi, máme denně na očích lidské utrpení a osudy nemocných lidí, v každém z provozů nahlížíme na tyto věci z trochu jiného úhlu pohledu, ale vidíme do nich všichni, nelze, aby nás to vůbec neovlivňovalo. Lidská populace stárne, nemocných přibývá, stonají hůře, častěji, stále mladší lidé, děti… Přestože medicína zaznamenává velké úspěchy, některé věci se nedaří změnit, zabrzdit, zvrátit… Selhává antibiotická léčba. Selhává péče o staré a chronicky nemocné, přestože se o umírání hodně mluví, často se u nás neumírá důstojně… Problémů je ještě mnohem víc a každý z nich leží v praktickém životě na bedrech nás zdravotníků. Každý z nás si svou práci dobrovolně zvolil a má ji rád, je však stále těžší ji vykonávat. Každý provoz a oddělení může potvrdit, že práce před 10-15 lety se s tou dnešní nedá srovnat, je jí mnohem více, náročnější, s většími nároky na zaměstnance. Pohotovostní služby jsou už dnes regulérní noční směny se vším všudy. Víkendy jsou prakticky jako všední dny na lůžkových odděleních, ambulancích, laboratořích i diagnostických pracovištích. Lidé chtějí být léčeni a ošetřeni v každou denní i noční dobu bez rozdílu, chtějí také usměvavý a ochotný personál, který s nimi i ve 3 hodiny ráno vlídně pohovoří a kompletně jim vysvětlí jejich zdravotní stav, rizika a možné komplikace…. Kromě toho, že jsme zdravotníci, jsme také lidé, máme rodiny, děti, své koníčky a zájmy, které vlivem naší práce berou za své… Někteří z nás začínají mít nebo už mají zdravotní problémy, víme o řadě kolegů, které naše náročná práce dovedla k dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo dokonce k invaliditě, ano, naše práce může v krajním případě i poškodit zdraví! 

Nové sestřičky ze zdravotních škol k nám nenastupují, protože když je jim sdělena výše platu a porovnají si ji s náročností práce v nemocnici, odchází raději do státních zařízení, do lázeňství, stále častěji do zahraničí, nebo úplně mimo obor. Starší sestřičky, které by měly zájem v našich nemocnicích pracovat, většinou po informaci o nabízených platových podmínkách nenastoupí s odůvodněním, že všude jinde jim nabízeli víc a ještě jim proplatí cestovné a další zaměstnanecké benefity.

Vlivem všech zmíněných skutečností, dlouhodobého obrovského náporu a přetížení stále další a další naši kolegové a kolegyně volí cestu odchodu do jiného zařízení, kde je práce klidnější a většinou mnohem lépe placená. Naše už tak oslabené týmy dál oslabují… Personál je dál přetěžován a pracuje v daleko větším stresu, bohužel také s rizikem možných chyb… Unavená, přepracovaná a vystresovaná sestra může dřív, nebo později dělat chyby a ty mohou mít v naší profesi fatální následky.

Je to začarovaný kruh, ze kterého je jen jedno východisko. Finančně toto psychicky i fyzicky náročné povolání v našich nemocnicích zatraktivnit. Pouze pokud budou podmínky v Karlovarské krajské nemocnici stejné, nebo dokonce lepší, než jinde, bude dalším sestřičkám stát za to do našich nemocnic nastoupit. Totéž se samozřejmě týká i nižších zdravotnických pracovníků, kteří jsou nedílnou součástí našich týmů. Jsme přesvědčeni, že je nutné bez odkladu stabilizovat a tím udržet v nemocnici stávající zaměstnance, musí zůstat někdo, kdo předá zkušenosti a bude vychovávat nové členy týmů, bez toho se neobejdeme. Populace stárne, nemocných přibývá a může se také jednou stát, že se o ně nebude mít kdo postarat, protože zdravotní sestra bude "vyhynulý druh“.

Na závěr několik otázek:
Proč má v našich nemocnicích sestřička s mnohaletou praxí až o 10 000 méně na základním platu, než sestřička ve státních nemocnicích???
Má snad horší vzdělání???
Pracuje hůře???
Pracuje méně???
Ne, má stejné vzdělání, pracuje stejně zodpovědně a pracuje mnohdy víc.

Stejná situace je ve srovnání s tabulkovými platy u ostatních kategorií

Na Krajském zastupitelstvu bylo řečeno, že bychom měli definovat své konkrétní požadavky.

1. Dorovnání výše mezd do rozdílu 5 tisíc oproti okolním zařízením (nezapočítávat navýšení, které je celorepublikové, protože to rozdíl mezi KKN a ostatními nesníží)
2. Od ledna 2018 srovnání mezd v KKN s tabulkovými platy ve státních zařízeních (není nutná změna legislativy, možno přijmout dobrovolně viz Ústecký kraj?)
3. Meziroční nárůst mezd o 10%
4. Důsledná personalistika, zaměstnanecké benefity…

V Chebu a Karlových Varech dne 28.2.2017