Odborová jednání s vládou nejspíš nepřinesou ani 10 procent. V každém případě nebudou garantovat ani čtvrt procenta zaměstnancům akciovek. Ti se hodili přes palubu. I oni (ale nejen oni) však mají šanci si i tak polepšit. Nemocnice totiž dostanou z úhradové vyhlášky rekordní peníze. Teď jde o to naše managementy donutit, aby je daly na mzdy. Aby je daly těm, kdo drží provoz nad vodou. Těm, k nimž mají managementy obří dluh. Těm, kdo doplácejí na personální krizi, aniž by za ni mohli. Aby je dali personálu – sestrám, ošetřovatelkám, sanitářům, lékařům.

Donutit managementy… Zdá se to jako nesplnitelná věc? Není to nesplnitelná věc. Máme důkaz, příklad, že to jde. První číslo našich novin bude právě o tom, jak na to.

Jde to: příklad z akciovky Karlovarská krajská nemocnice (KKN)

::: Trojí přidání během jednoho roku, které znamenalo i to, že v akciovce mají některé sesterské kategorie víc peněz v základu než podle státních tabulek. Směnný příspěvek z léta 2017 pro všechny sestry, nejen pro ty ve směnném provozu, a v nižší míře pro ostatní, ošetřovatelky a sanitáře. Od ledna 2018 státních 10 procent. Lepší pracovní podmínky na bojovných odděleních. A hlavně: větší sebevědomí ve vztahu k managementu. :::

To je výsledek boje, který začal v únoru 2017 v KKN. Ještě v prosinci 2016 by si tam přitom nikdo nedokázal představit, že je něco takového možné. Na začátku bylo několik kolegyň. Postupně se iniciativa rozrůstala v sebeorganizaci, sílu, která dokázala vyvinout velký tlak na kraj i vedení.

Iniciativa to v KKN dokázala i proto, že pochopila následující. Držme se toho též:

• Personál se za sebe musí postavit sám. Špatné mzdy a podmínky jsou též následkem spoléhání se, že „to za nás někdo vyřeší“ (odbory, média, politici, inspektoráty práce…).

→ Je to jen na nás. Bez vlastního boje významně lepší peníze a podmínky nezískáme.

• Síla je ve spojení oddělení zdola. V praxi to znamenalo mapování a porovnávání podmínek na pracovištích, vlastní schůze (mimo provozky), vydávání novin, whatsappové a e-mailové skupiny…

→ Než se ozveme managentu, musíme mít základy sebeorganizace. Ne obráceně.

• Síla je v boji, ne ve vyjednáváních! Naše potenciální síla (jak může vypadat, si přečtete dál) je v nemocnici, v terénu, na odděleních, v provozu, ne v kanceláři u vyjednávacího stolu.

→ Princip je: nejprve co nejvíc přímého tlaku zdola oddělení, vyjednávání až poté a co nejméně.

• Není naší starostí, kde zaměstnavatel na vyšší mzdy najde peníze. „Na mzdy nemáme“, „máme dluhy“ bývají první odpovědi, které slyšíme. V KKN na to sestry řekly: „Vás, politiky a management, nezajímá, kde bereme z mizerných mezd peníze na svoje složenky, kdo nám hlídá děti, když děláme x-tou službu za sebou. Nás na oplátku nezajímá, kde seženete peníze na vyšší mzdy.“

 → Nenechme se vtáhnout do zodpovědnosti za „hledání zdrojů“. Jsme sestry, ošetřovatelky, sanitáři, nejsme manažeři – to je jejich práce. Nenechejme se vlákat do pracovních skupin a nekonečných jednání.

• Boj, nátlak musí vycházet z podmínek na konkrétních odděleních. Snad v každé nemocnici, na každém oddělení se provoz „záplatuje“ s pomocí přesčasů nad zákonný povinný limit, s pomocí porušování předpisů, náplní práce, standardů… Když tomu řekneme „NE“, bude muset vedení couvnout.

→ Neexistuje jediná metoda boje. Musí odpovídat konkrétnímu pracovišti. Ale boj musí být koordinovaný.

• Potřebujeme být radikální a trpěliví. Není to jen boj s managementem. Je to i boj s pasivitou, poslušností, mentalitou „hlavně si nedělat nepříjemnosti“ a „pořád se jedná, hlavně vyčkávejte, jak to dopadne, boj není na místě“. To vše naše oddělení intoxikovalo dlouhé roky. Podepsalo se to na nás. Změnit to je běh na dlouhou trať.

Těch poučení je mnohem víc. Tahle jsou nejzákladnější. Jiná si možná připomeneme v následujících číslech novin. A na další brzy přijdete, když se do budování sebeorganizace a boje (s námi) pustíte. Kontaktujte nás.

Buďme silné a chytré = zorganizujme se, nezávisle, zdola. Pak si polepšíme,

Iniciativa sester

(článek vyšel v prvním čísle novin ČAS NA INICIATIVU)