Letos probíhá vyjednávání jinak než loni. Loni se díky tlaku a boji z oddělení skrze Iniciativu povedlo mzdy v KKN výrazně zvednout a přiblížit státním tabulkám. Letos se vyjednává, mezi odbory a vedením. Management KKN přitom zastrašuje dluhy, které KKN má (a za které nemůže personál). A krajští politici zastrašují předáním provozu nemocnice koncesionářskou smlouvou do rukou soukromníkovi. Musíme se na to podívat realistickýma očima – a to uděláme v tomto čísle Iniciativy.

Zaprvé:
KKN má dluhy především ke svému personálu

Vedení nemocnice si řečmi o dluzích připravilo půdu, aby personálu sdělilo: „Nemůžeme vám přidat, kolik chcete.“ A veřejnosti tak v médiích vedení podstrkuje pomluvu: „Sestry jsou v KKN tak nenajedené, že to nemocnici přivedlo do dluhů!“

Na věc se musíme dívat ze svého postavení: Jsme to my, komu KKN dluží. Dluží nám tabulkové platy. A to nejen od loňska, kdy nám je slíbilo. Dluží nám je dlouhé roky. Od doby, kdy nám KKN bezdůvodně začala za stejnou práci platit méně (ano, existují krajské akciovky, které si státní platové tabulky nechaly).

Vedení si dnes v novinách stěžuje, že jen za poslední dva roky v KKN stouply mzdy o 34 procent. K tomu je z naší strany třeba říct: A přesto máme na základech o tisíce korun méně než kolegyně ve státních. A z toho je jasné, jak moc mizerné mzdy jsme měly, než jsme si loni skrze Iniciativu vymohly přidání.

Zadruhé:
Uvažují politici o soukromém provozovateli? Tím víc se musíme ozývat

Informace o dluzích si vedení KKN načasovalo právě ke kolektivnímu vyjednávání – a stejně tak účelově si politici načasovali informace o možném postoupení provozu nemocnice soukromníkovi. Je to tak, analýza, kterou si kraj nechal udělat a která politikům doporučuje postoupit KKN formou koncesionářské smlouvy, je totiž stará několik měsíců. Několik měsíců ji politici měli v šuplíku. Vypustili ji až teď. Právě teď, aby nás vyděsili při kolektivním vyjednávání.

Máme mít obavy? Ano, ale jen z toho, že v šoku, v panice z oné „výhrůžky“ přestaneme uvažovat rozumně. I tady platí, že se na věc musíme dívat z vlastního úhlu pohledu a racionálně. Pojďme na to:

Pokud se krajští politici rozhodují svěřit provoz nemocnice soukromníkovi, rozhodují se podle chladného a dlouhodobého kalkulu. Rozhodně je od toho neodradí to, že budeme odteď sebeskromnější a sebeobětavější.

Jak se k tomu postavit, aby to pro nás bylo co nejúčinnější? Pokud už se kraj rozhodne provoz nemocnice svěřit soukromníkovi, je užitečné dát případným soukromým zájemcům vědět, že na ně v KKN čeká sebevědomý personál. Sebevědomí zaměstnanci, kteří si nenechají líbit škrty, šikanu, diktát. Kteří se sebou nenechají zametat. Pokud už se kraj pro soukromníka rozhodne (a zatím to není jasné), nic s tím neuděláme. Můžeme si ale už odteď vydobýt u svého případného (případného, zatím není nic jasné, jasné je jen to, že se pohrůžka soukromníkem kraji i managementu hodí) příštího zaměstnavatele respekt. A to tím, že už teď dáme najevo, že se nebojíme. A že máme rozum nebát se.

Zatřetí:
Odbory s vládou nevyjednaly pro akciovky nic. Pro státní vyjednaly zvýšení platů o sedm procent, zvýšení směnnosti žádné

Loni se díky aktivitě zdola nemocnice povedlo kromě navýšení mezd čistě pro KKN vydobýt o to, o co se přidávalo ve státních nemocnicích (v případě směnnosti dokonce pro všechny, nejen pro směnný personál). Proto se vyplatí vědět, jak dopadla odborová vyjednávání pro státní s vládou letos: směnnost nula, platový růst sedm procent.

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Hlasy z terénu Ať nás má Petr nebo Pavel, zasloužíme si a chceme své ::: Budeme pod krajem? Nebudeme pod krajem? Nemocnici zrušit nemohou. A ať bude patřit komukoli, ať nás bude mít Petr nebo Pavel, chceme lepší peníze – nepracujeme méně než kolegyně ve státních. z širší schůze Iniciativy Jen mně dluží KKN milion Kč ::: Mám to spočítané, vím to. Od chvíle, kdy nám zrušili tabulky, mi nemocnice dluží milion korun. A ostatním dluží taky. O těchto dluzích bychom se měli bavit. z širší schůze Iniciativy Dluh KKN na mé výplatnici naskakuje každý měsíc :: Pořád mám na základu tisíce korun méně, než bych měla za stejnou práci ve státní nemocnici. I přes loňské přidání. O ty peníze přicházím kvůli nesplněnému slibu tabulek každý měsíc. A o moc víc jsem přicházela za ty předchozí roky. ze širší schůze Iniciativy :::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: (čláínek vyšel v pětatřicátém číslo novin Iniciativa)