Ano, taková SMS přišla včera jedné z nás od její známé. A ano, přesně tohle chtěl ministr zdravotnictví svou včerejší tiskovou konferencí vyvolat. Chtěl říct lidem, že zdravotnice jsou už za vodou. Že jsme nenajedené, když si dál stěžujeme. Šlo mu o tohle – chtěl říct veřejnosti: pokud budou sestry ještě něco požadovat, fakt jim to nepřejte, už mají dost.
 
Je to k rozzlobení se. Každé z nás se musí míhat před očima spousta věcí:
::: 43tisícový průměr, na který se nechali nachytat novináři, se týká jen státních nemocnic;
::: sestry v nestátních nemocnicích berou o tisíce korun méně;
::: všechny průměrné mzdy a platy, které ministr prezentoval, jsou samozřejmě v hrubém;
::: vypadají ta čísla i tak „hezky“? je to proto, že v nich jsou kvanta přesčasů, nocí, víkendů, svátků, zapomnělo se dodat;
::: taky se zapomnělo říci, že k těm přesčasům jsme nuceny právě proto, že výplaty do nemocnic nové sestry pořád nelákají;
::: většina z nás na statistické průměry ani tak nedosáhne, spousta z nás bere po dvaceti třiceti letech praxe o tisíce méně;
::: naše peníze jsou vykoupeny stresy, přepracováním, jedeme nadoraz;
::: přestáváme se cítit jako zdravotnice, kterým jde o pacienty, čím dál víc se vidíme jako součást soukolí, kterému nejde o zdravotní péči a léčení lidí, ale hlavně o zisk, o úspory, o produkci, o čísla;
::: stále víc vnímáme, že cílem zdravotnictví je vymačkat z nás to poslední – a před pacienty zastírat, záplatovat, flikovat krizi.
 
Je to podlost, že ministr vybral z téhle reality nemocnic několik čísel, navíc matoucích.
 
Problém ale není v tom, že by realitu nemocnic neznal. Nejde o to, že by mu sestry měly zase začít psát o tom, jak se nedostatek personálu projevuje a jaké jsou naše výplatní pásky. Smiřme se s tím, že to ví, stejně jako managementy. Smiřme se s tím, že právě proto včera pan ministr oněmi tisíci před veřejností mával.
 
Dělal to právě proto, že ví, že máme velké důvody ozývat se. Proto, aby si vzal pacienty jako rukojmí. Preventivně, kdybychom snad chtěly letos zvednout hlavu.
 
Co s tím?
Stojí za to o tom mluvit. Ne na ministrově Facebooku. S našimi známými, které ministrova propaganda zasáhla.
 
Ale hlavně, předně musíme mluvit samy mezi sebou – o tom, jak se za svoje zájmy postavit lépe než loni a v letech předtím. Bez iluzí, že přesvědčování ministra a managementů u vyjednávacích stolů letos už konečně zabere.
 
Nezabere, právě to nám vzkázal ministr včerejší tiskovou konferencí. To je to nejdůležitější, co včera ministr řekl.
 
Máme důvody chtít víc, pro nás samotné a s ohledem na nás samotné (řekněme to sebevědomě a nahlas) i s ohledem na naše rodiny a pacienty. Ty důvody si necháváme i po včerejší vládní tiskové propagandě. Iluzí se ale musíme zbavit.
 
Potřebujeme najít cesty, jak se za své důvody a zájmy konečně postavit. Nejsme naivní, známe realitu nemocnic, víme, že lidi často končí jen u brblání. Stejně tak ale nemůžeme skončit u předsudku, že se nedá nic dělat, jen si stěžovat.
 
Máme už totiž zkušenosti, že i v nemocnicích jde bojovat. S úspěchem. A že na začátku může být třebas jen pár kolegyň, které si nechtějí dát upřít dodržování kompetencí předpisů a které propojí oddělení mezi sebou. Protože tam dole, na odděleních můžeme mít největší sílu, na kterou managementy a vláda mohou slyšet.