„Vedení nekomunikuje“, „nadřízené jsou zavřené v kancelářích“, „dostávají se k nám nejasné a rozporuplné informace“, „vrchní zamrzla u shánění roušek, o nic mimo se nestará“. V některých nemocnicích, na některých odděleních to vypadá stále ještě i takhle. Byla by chyba nad tím mávnout rukou.

Obvyklým přístupem zdravotníků je bohužel „však to nakonec nějak zvládneme, dáme tomu čas a uvidíme, nebudeme si dělat potíže“. Nevyplácí se nám to, teď by se však odevzdanost vymstila víc než jindy.

To nejhorší totiž máme samozřejmě před sebou. Zároveň to už s dostupností ochranných pomůcek není tak zlé jako dřív. Na druhou stranu už Covid-19 do nemocnic přichází.

Pokud tedy někde vedení dosud nebylo schopno zajistit dostatek pomůcek nebo vytvořit standardy, kdy a jak je přesně používat – tlačme, vyžadujme to po svých nadřízených. Kontrolujme ohlášené postupy podle státních dokumentů, ale porovnávejme je i s tím, co víme od kolegů z jiných nemocnic, a ptejme se: když to jde jinde bezpečněji, proč ne u nás?

Prověřujme, kontrolujme. Důvody pro to máme vážné a nezpochybnitelné: a) Jde o naše zdraví a zdraví našich blízkých. b) Jen chráněný zdravotník může pomáhat pacientům i dál.