Nováčci ve zdravotnictví jsou zklamáni. Situaci v Karlovarské krajské nemocnici (KKN) si uvědomují i mladé zdravotní sestřičky, které jsou teprve na začátku. Sladká slůvka a mámení na náborové příspěvky je spíše odrazuje. Dobře si uvědomují, že jejich práce bude ohodnocena pár korunami, které ani zdaleka nesplňují uvedenou částku v náborovém letáku KKN.

Mzdy nižší než jinde, mizerné podmínky

Sestřičky s mnoholetou praxí předávají studentům zdravotnických škol a začínajícím zdravotníkům své zkušenosti, vědomosti, investují do nich čas a trpělivost. Do mnoha studentů zdravotnických škol se vkládá důvěra, že nastoupí do nemocnice. To se však při mizerných podmínkách v nemocnici nestane.

Mladí zdravotníci chtějí v budoucnu pracovat v cizině, lékařských ordinacích či v lázních. Uvědomují si, že za svou práci tam budou lépe platově ohodnoceni než v KKN. Zachovají si osobní život, pracovní prostředí bude bez stresu a nátlaku a jejich finanční odměna bude přinejmenším adekvátnější než v nemocnici.

Ostudný nábor

Dostat do nemocnice mladou krev se nepodaří, pokud bude mít hlavní sestra i nadále chování řeznického psa. Předvedla to i na náboru ve škole. Chcete-li udělat dojem, nepřijdete do třídy s patnáctiminutovým zpožděním jako ona. Na dotazy se budete snažit odpovědět co nejlépe. O mzdě budete mluvit pravdivě.

Proto na náboru zazněly námitky, situaci i mzdy v KKN totiž známe z praxe. A reakce? Hlavní sestra slídila po jménech a při zmínce na nesprávně uvedenou mzdu se oháněla tím, že nerozumíme ekonomice. Až poté přiznala, že částka, kterou uváděla, byla po navýšení. A dále sdělila, že pokud některé studentce nesedí výplatní páska, ať pošle e-mail, že ji s ním probere.

Co by se muselo změnit

Co by se muselo zlepšit, abychom byli ochotní nastoupit či nadále pracovat v KKN? Rozhodně plat, práce v KKN je nedoceněna. Plat je mizerný, a to víme i my mladí, potencionální studenti a zaměstnanci. Chceme lepší benefity. Je sice hezké, že KKN nabízí tarif, bohužel jsou s ním věčné problémy. Buď je pozastaven, nebo je uchazečů příliš mnoho a žádost je tak těžké vyřídit. Hodně z nás dojíždí z různých koutů Karlovarského kraje. Příspěvky na dopravu nebo rozšířené parkoviště v nemocnici s menším poplatkem by k zahození rozhodně nebylo. Zlepšit by se měl i dostatek pomůcek, především prádlo a materiál. Chceme, aby naše práce byla oceněna a vedení drželo s námi.

**********

Z e-mailové debaty na dopisem ze zdrávky:
 

Nenastoupí. Vidí, jak nám práce rozbíjí rodiny, jak se s námi v KKN zachází

Ano, ty studentky a studenti mají v hlavě naprosto jasno. Nenechají se opít rohlíkem, protože vědí, že mají mnoho možností, jak se uplatnit. Nepotřebují jít utírat zadky za mizerný plat někam, kde budou holkám zakazovat nalakované nehty a výrazné líčení. Nenastoupí někam, kde vědí, že to vede TA, která „má chování řeznického psa“, jak trefně napsali. Nenastoupí tam, kde vidí, že jsou lidé nespokojení, kde se neumí za práci poděkovat, kde se bere jako samozřejmost dřina, krev a pot.

Nenastoupí tam, kde vidí, že sestřičky řídí svou rodinu mnohdy pokyny po telefonu, že jejich děti musejí být zvyklé se od útlého věku chystat samy do školy, protože máma je od šesti v práci. Že jejich děti musejí být zvyklé na to, že jako jediní ze třídy nejezdí o jarních prázdninách na hory, protože máma nedostane dovolenou. A že ji na Vánoce vidí chvíli u stromečku, než pádí na noční.

Nenastoupí, protože vidí, že polovině sester rozbila práce vztah, protože je pořád plno partnerů, kteří tu práci nerozdýchají. A tak bych mohla pokračovat dál a dál… Vždyť být mi dnes dvacet a rozhodovat se a vědět to, co vidí oni, nenastoupím do špitálu ani za nic.

**********

Mají to srovnané. Asi víc než my

Jaké jsou mé pocity po přečtení dopisu od studentů? Vidí to daleko jasněji než my. A říkají to, co my, ale od nich mi to zní nějak hůř. Moc jim za jejich slova děkuji, i když mě mrzí, že je musejí říkat. Mají to srovnané, možná víc než my, které jsme se obětovávaly tak dlouho, až jsme se sedřely a bojovat začaly až v poslední chvíli.

**********

Práce nás požírá od hlavy k patě

Nevím, jestli jsou tohle politici schopni pochopit. To, co jsme byly schopné vydržet a udělat my, přestože jsme to dělaly léta dobrovolně, už nikdo nevydrží a neudělá. Sestry po škole už nikdy nebudou „matky Terezy", které budou bez ohledu na únavu, vyčerpání a ohodnocení dřít. Máme náročnou práci, krásnou a naplňující za předpokladu, že bude dostatečně ohodnocená, že nás nebude požírat od hlavy k patě, že při ní nepřijdeme o svou rodinu, koníčky, radosti a lásky.