Naše managementy a ministerstvo mají nad námi navrch. Důvod je jednoduchý: personál nemocnic v Česku dál spoléhá na nekonečná odborová vyjednávání a v praxi, v provozu dál dělá podle povelů vedení vše, aby krizi jako by zahladil. I za cenu porušování předpisů, kompetencí, pravidel. Pokud máme být silnější a pokud máme přestat platit za neschopnost politiků a managenetů, musíme najít sílu s tím přestat.

O co jde: naučit se říkat „NE“ a přenést tak krizi na managementy

Poučit se je třeba i z jednání odborů s vládou. Plyne z nich toto: Politiky ani managementy nepřesvědčí argumenty, propočty ani lítostivé nebo výhružné popisy tragické reality v nemocnicích.

Dokud za krizi platíme pouze my svou přepracovaností a mizernými mzdami (a pacienti klesající kvalitou péče), je pro management a pro politiky vše OK. Vše funguje. Tahají za delší konec. A vědí, jak slabé jsme.

Neopakujme tutéž chybu „u sebe doma“, ve své nemocnici. Nespoléhejme na vyjednávání. Nemysleme si, že bůhvíjak „tvrdý“ postoj při vyjednávání vyváží naši slabost na odděleních, neexistenci naší sebeorganizace v terénu. Nevyváží. Je to iluze.

Nespoléhejme na inspektoráty

A probůh, nedoufejme, že to za nás vyřeší například inspektoráty práce! Velmi často jsou propojené se zaměstnavateli. Hrozí, že na kontrolu přijdou až ve chvíli, kdy se na ni management připraví. Šetření inspektorátů se potáhne… a nakonec kvůli tomu budeme při kolektivním vyjednávání tlačeni z časových důvodů ke zdi. A navíc: inspektoráty nám větší sebevědomí rozhodně nepřinesou. Narovnat se musíme my samy, to za nás přece žádný státní úřad neudělá.

Princip boje

Jak tedy ukázat vedení sílu? Jak postavit proti aroganci managementu vlastní moc? Princip je: Přestat mu pomáhat krizi zahlazovat svou přepracovaností, svým porušováním předpisů, svou spoluprácí.

Krize, problémy existují, ovšem pouze pro nás dole. My ty problémy musíme vzít a (obrazně řečeno) házet nad sebe: na nadřízené, odtud na hlavní sestru, odtud na vedení. Že se nedá postavit služba, že není sestra k monitorovanému pacientu? To je problém nadřízených – aby měli důvod postarat se o to, aby se to stal problém hlavní sestry. A aby hlavní sestra měla důvod konečně tlačit na svůj nadřízený management. A ten na provozovatele. Ty „důvody“ jim však musíme dát my zdola: tím, že se naučíme říkat a praktikovat „NE“.

Benefit bude dvojí: zatlačíme na lepší mzdy a samotným bojem si rovnou zlepšíme pracovní podmínky. V KKN se tento princip a metody boje osvědčily. Není důvod, aby nefungovaly i jinde, kde se dá personál dohromady.