Zapojit se do lékařského boje v nemocnicích jsme se jako sestry nezvládly. Držet palce mu bylo na místě, ale skončit jen u toho by bylo málo. Přetěžování a špatné ohodnocení není jen problém lékařek, lékařů. My, sestry, jsme snad spokojené? Proto si je z lékařského boje potřeba vzít poučení. Co si z něj odnést pro sebe? A jak neskončit u „no jo, my sestry jsme ořezávátka“?
 

(dopis Iniciativy sester lékařskému hnutí)
 
Nemocnice oživilo největší hnutí po „Děkujeme, odcházíme“. Řeší hrozivé pracovní podmínky, z nichž těžily managementy i stát a které lékařky, lékaři přecházeli, protože „tak to bylo vždycky“, nebo je akceptovali pod tlakem a vydíráním.
 

Jak často teď tohle postesknutí slýcháme na sesternách, sálech, v nemocnicích! Je v něm shrnuté všechno nepochopení, kvůli kterému se s námi sestrami tak smýká. Kvůli kterému my samy dovolujeme, aby se s námi tak smýkalo. Řekneme to docela jasně:

::: Nic „se“ neřeší „jen tak“.

::: Lékaři se řeší jen proto, že se mladé lékařky a lékaři svou situaci rozhodli řešit sami. To proto teď mají vyhlídky na to, že si skrze boj polepší (snad!).

Včerejší události kolem víc než oprávněné snahy našich kolegů a kolegyň mladých lékařů a lékařek ohledně novely o přesčasech byly víc než užitečné. Poskytly prospěšné poučení. Poučení, které může další snahy (nejen!) mladých lékařů, lékařek uchránit iluzí a načrtnout užitečný směr, jak dál.
 
Nic bezprostředně pozitivního včerejší matadorský tah vlády samozřejmě nepřinesl. Odkryl ale, na co vláda sází, jak chce nevoli udusit a na co se tedy vyplatí dát si pozor. Mezi vládní taktiku patří: vyjednávání, individualizace, past „navrhněte řešení“.

Jejich vyjádření proti desetiprocentnímu zvýšení platů musíme číst pozorně a neskončit jen u hněvu. Je fajn si z něj odnést i poučení. Podnikatelé z Hospodářské komory i zaměstnavatelé z řad praktiků a ambulantních specialistů bez okolků a na plná ústa říkají, že z pohledu svých zájmů rozumějí situaci velmi jasně. Podle nich:

Uprostřed covid masakru stát ohlásil, že bude vyplácet covidové odměny. K tomu patří několik poznámek:

Se stejnou zodpovědností, s níž čelíme covidu, bychom měli přistupovat k vlastním potřebám.

Jen co odešel návrh zákona o Komoře sester do sněmovny, bude zřejmě zase stažený. Aspoň prozatím. Přesto je k nápadu na Komoru sester potřeba dodat pár slov. Kritiku si totiž zasloužil, a je dobře, že v nemocnicích zazněla. Ale leccos podstatného v ní doteď nepadlo. A mělo by.
 
„To budeme muset platit za to, abychom vůbec mohly pracovat jako sestry?“
Tahle reakce se obvykle ozývala jako první. Po letech ústrků byla pochopitelná. Ale přiznejme si, tohle na celém nápadu rozhodně nebylo to nejproblematičtější.
 

Vyjednávání odborů s vládou skončilo, výsledek známe. Naše postavení neřeší.  Poučme se z něj a zkusme si svoje mzdy/platy a pracovní podmínky bránit. Z nemocnic máme zkušenosti, že to jde. Poučení z vyjednávání odbory-vláda shrnuje prohlášení Iniciativy sester.

Deset procent nebude, navýšení směnnosti o pět tisíc nebude, akciovky nemají jisté vůbec nic. 

Jsme však bohatší o důležitá poučení. A máme šanci jich využít

K výsledku odborových jednání s vládou se je třeba postavit realisticky a čelem. Tady je několik poznámek:

Krize v nemocnicích - a jak se k ní postavit, aby na ni věčně nedoplácel personál a pacienti, ale aby se konečně dotkla i managementů a politiků? Dostaly jsme možnost přednést příspěvk na poradě Lékařského odborového klubu. Věnovali jsme ho právě této otázce.

Vážené lékařky a lékaři,

děkujeme vám za možnost pronést pár vět, doktoru Horníkovi za jejich zprostředkování. Omezíme se na několik poznámek. Budou stručné a rázné, protože tvrdá je i realita.

Lékařský odborový klub vyzval lékaře, aby se připravili na odmítání přesčasů nad 150 hodin ročně. Je to správná reakce na nedůstojná jednání s premiérem Babišem a ministrem Vojtěchem i na nepřátelský postoj vedení nemocnic. Je to správnější reakce než se pokoušet vládu dál a dál přesvědčovat a boj s managementy dál a dál obcházet. My, sestry, ošetřovatelky, sanitáři, máme další důvod začít se zdola, z oddělení, organizovat tak, abychom přesčasy odmítly též. A máme i jiné možnosti, jak bojovat. A jsou již vyzkoušené.

Ani my v Chebu nemůžeme mlčet a jen přihlížet tomu, že je naše kolegyně Hanka Jílková z ORL ambulance v karlovarské nemocnici trestána za to, že chtěla pomoci provozu svého pracoviště, nasměrovat pacienty k informacím. Chtěla pomoci pacientům i svým kolegyním.

Stojíme při sobě v celé KKN. Ve chvíli, kdy v Chebu pracujeme uprostřed probíhající rekonstrukce, neustálých přesunů a stěhování, se do podobné situace, kdy pacienti nemají dost informací, může dostat kdokoli z nás. Budeme pak za to potrestáni?

Rády bychom vyjádřily podporu kolegyni Hance Jílkové z ORL. Myslíme, že celá situace se dala vyřešit jen dobrou a slušnou komunikací.

Za takovou malichernost takový postih???

Působí to na nás jako výsměch nám všem, které se snažíme udržet nemocnici v chodu, a to za podmínek, o kterých už není snad ani nutné mluvit.

Nesouhlasíme s potrestáním Hanky Jílkové a věříme, že dojde k omluvě a zrušení nesmyslného postihu.

V opačném případě je asi něco někde špatně.

chirurgická oddělení A, B a TRAUMA