„My se staráme o pacienty. Děláme to dobře, za covidu za hranicemi vlastních sil. A neříkáme, že to nejde, že se to musí odložit, že to musí počkat, protože to znamená a bude znamenat takovou ránu pro naše zdraví a rodiny. – A totéž teď chceme my po managementu. Ať se stará o naše mzdy a podmínky – a ať to dělá také tak dobře jako my. A ať se ani on nevymlouvá, jak je to těžké a proč to nejde a co by to pro ekonomiku nemocnice znamenalo.“

Noviny pro KKN číslo 40 STAHUJTE V PDF TADY
 
Tak se dají shrnout hlasy, které zněly na provozní schůzce OARIM ve Varech. Účastnilo se jí zhruba 40 zaměstnankyň ARO, anestezie a chirurgického JIPu. Na poslední chvíli se na ni ohlásil i ekonomický ředitel nemocnice. Díky iniciativnímu zapojení se jeho účasti využilo. Opravdu to nebyla tuctová, formální schůze a prezentace ekonomických stesků vedení.
 
Díky iniciativnímu zapojení se řeklo hodně potřebných slov o starostech, potřebách, zájmech a postojích personálu. Zaměstnanci si díky tomu našli oproti vedení vlastní, nezávislou pozici. Některé příspěvky připomeneme:
 
Jsme rozzlobené: vedení kraje ani nemocnice naše úsilí nedoceňuje

::: „Článek pana hejtmana, kde s velikou pompou oznamuje 10procentní přidání, nás rozezlil. Na přidání máme nárok od 1. ledna, ne až od 1. března. To je pro každou z nás spousta peněz.“
 
::: Většina z nás pracuje jinde než běžně, jen proto, aby se pomohlo tomu, aby to všechno fungovalo jak má, aby ty lidi žili. Ale už utekla nějaká doba a tady není žádná zpětná vazba, absolutně žádná.
 
::: „My už tady rok jedeme všichni naplno. Práce, práce, spánek, nemáme osobní životy, nemáme rodinný životy… máme rozbitý životy. A tak chceme aspoň ty peníze. Díky hejtmana nám hypotéky nezaplatí.“
 
::: „Těžko nám teď dáte volno nebo dovolenou, chceme teda aspoň ty peníze. Peníze, na které máme podle ministerstva nárok.“
 
Hledat peníze není naše starost. A nečekat s jejich vyplacením je vaše „povinnost“
::: „Máme tady odpověď z ministerstva zdravotnictví (…) Nicméně, jestli jsou nějaké nesrovnalosti v toku financí mezi ministerstvy, pojišťovnami, nemocnicemi, není naše práce je řešit. To je vaše starost. (…) Až budeme po čtvrté resuscitovat, taky vám nebudeme volat a říkat vám to a chtít po vás pomoc.
 
::: „A na peníze nechceme čekat, ani my nenecháváme čekat covid a pacienty. My pracujeme stoprocentně i mimo covid období, my chceme svoje peníze, vy je teď sežeňte, a mezitím, nebo až bude po covidu a bude na to čas, si to řešte s pojišťovnami.“
 
::: „Pane inženýre, jak řekla kolegyně: Přišel covid, my všichni jsme se přizpůsobili, ze dne na den, z hodiny na hodinu. Okamžitě. A následky na svoje zdraví a životy budeme řešit, až bůh dá a bude po covidu. A to stejný žádáme po vás.“
 
::: Dovolím si říct, že kolik jde do mzdových nákladů, nás vlastně ani nezajímá. Hospodaření nemocnice nás opravdu nezajímá, pečujeme o životy a zdraví. Nemocnici taky nezajímá, jak vycházíme se svými rozpočty doma, jak za covidu i mimo něj hospodaříme se svými životy. A v covidovém režimu je to už rok!“
 

::: Nám je jedno i to, jestli si na to vezmete úvěr i za cenu, že ta nemocnice kvůli úvěru padne. Tak holt půjdeme ty pacienty ošetřovat někam jinam. Bylo by to smutný a bylo by to vysvědčení pro kraj, jak nestojí o zdravotní péči pro své obyvatele. Ale holt bychom musely jít. A opravdu je nám jedno, kde peníze vezmete.“
 
Státní tabulky: po čtyřech letech připomínáme slib
::: „Chceme státní tabulky. I kdyby nebyl covid, i kdyby nebyla pandemie, tak my ty tabulky chceme. Protože pracujeme stejně jako kolegyně ve státních a protože nám už byly několikrát slíbené.“ (jde o modifikované tabulky, aby si služebně mladší kolegyně nepohoršily)
 
::: – „Není to tak, že by teď něco někam dospělo. Takhle je to už prostě dlouho. Před čtyřmi lety jsme o tabulky žádaly a bylo nám to slíbeno. Covid prostě tohle všechno jen zvýraznil a přišla doba, kdy je potřeba si o to říct  znovu.“
     – „Tyhle požadavky by přišly, i kdyby covid nebyl…“
 
::: „To říkají všichni, že požadavek tabulek vnímají a že to nejde ze dne na dne a že to je proces. To je pořád dokola. Pro vás je to finanční zatížení, ale pro nás to jsou finanční ztráty. My o ty peníze přicházíme každý měsíc. A například už mě to dělá sedm tisíc. Měsíčně. A to není málo.“
 
My se přizpůsobily. Šup šup. Teď se přizpůsobte vy. Šup šup
::: – „Pane inženýre, vy se bavíte o postupu, procesu, jak něčeho dosáhnout. A já si myslím, že zdravotní sestra by taky měla projít určitou fází postupu a adaptačního procesu. Ano? Znáte kontinuální dialýzu, například?“
    – „Rámcově…“ (odpověď ekonomického ředitele)
    – „No, já jsem ji taky donedávna znala jen rámcově, a myslím, že i většina chirurgického JIPu. Teď jsme do toho byly hozené. A proces? Byl fuč! Kde jsme měly šanci se zaučit? Vy máte pořád nějaký proces. Jako bychom my řekly, že máme určitý proces, ležel by mi tam pacient a já bych namítla, jé, pardon, já mám zrovna proces, kde se učím. A pardon, já to popletla. Mám ten proces, to víte. To přece nešlo. Nějak se to muselo udělat! Tak to nějak udělejte i vy! Vy zacházíte jenom s penězi, když to tak řeknu, ale my zacházíme se životy. Ano? To je přece nesrovnatelné. A my se to učily šup šup. A bylo. Tak udělejte i vy, šup šup, a bude!“
 
Práce podle předpisů
::: Ekonomický ředitel: „Toho jsem si vědom! Je mi jasné, že když některé věci budete chtít použít a budete chtít dodržovat striktně předpisy a zákoník práce, bude z toho podstatně větší komplikace při celkovém plnění služeb.“
(a je potřeba dodat: nouzový stav ani jiné momentální režimy neznamenají, že by neplatil zákoník práce atd.)
 
Co provozní schůze ukázala:
Že kolektivními vyjádřeními oddělení z Iniciativy číslo 38 iniciativní hlas zdola nemocnice nemusí, neměl by utichnout. Podobně by se měla ozvat i další oddělení: jinak si nepolepšíme.
 
Že se musíme takto ozývat i v době, kdy nemocnici a pacientům dáváme tak moc a kdy nám kraj i nemocnice tak moc a tak očividně dluží, to je samozřejmě smutné, trestuhodné, neomluvitelné. Ale je to tak.
 
Finanční ocenění svého několikaměsíčního vyčerpání si vydobudeme jen my sami. Když budeme aktivně pokračovat a ozývat se pádněji a účinněji. Možnosti, co dělat, existují! Jen je musíme probrat pospolu. Chcete-li si polepšit, dejte o sobě vědět.