Jejich vyjádření proti desetiprocentnímu zvýšení platů musíme číst pozorně a neskončit jen u hněvu. Je fajn si z něj odnést i poučení. Podnikatelé z Hospodářské komory i zaměstnavatelé z řad praktiků a ambulantních specialistů bez okolků a na plná ústa říkají, že z pohledu svých zájmů rozumějí situaci velmi jasně. Podle nich:
::: Dokud budou ve zdravotnictví mizerné mzdy/platy, budou zdravotníci nuceni akceptovat přesčasy, aby si přišli aspoň na nějaké peníze. – A tím se pro zaměstnavatele vyřeší nedostatek personálu, „přebytečnou“ práci za chybějící sestry atd. si bude dál rozebírat stávající personál.

::: Zdravotníci nemají nárok na život, mimo práci. A kdyby se nedrželi zkrátka skrze nízké mzdy… hned by si osobní život chtěli dopřávat!

::: Pokud už by se mělo zvyšovat finanční ohodnocení, pak leda jako „ksichtovné“ za servilitu apod., nikdy ne plošně.

::: Povětšinou mýtické covidové odměny 200/500 Kč/hod dostávají v jejich textu další úlohu. Nejprve posloužily k tomu, aby nemocnicím vylepšily rozpočty (protože povětšinou končily v pokladnách nemocnic a ke zdravotníkům doputovaly v očesané, leckdy urážlivé podobě). Teď hrají fiktivní odměny 200/500 Kč/hod další roli. Stalo se z nich bacátko, kterým se zdravotníci pohlavkují: „Bohatli jste na covidu, co ještě chcete?“

::: A už vůbec si zaměstnavatelé z řad praktiků a ambulantních specialistů nepřejí, aby snad zvýšení platů vyvolalo tlak na zvyšování mezd jejich vlastních zaměstnanců (přičemž například sestry v ambulancích patří k těm nejhůře placeným).

To všechno jsou doklady, že zaměstnavatelé se orientují velmi chytře a zdatně – podle vlastních zájmů. My bychom se výhradně vlastními zájmy a potřebami měli řídit taky. S otevřenou hlavou, bez krátkozrakosti a bez iluzí, to je poučení z důležitého dopisu zaměstnavatelů.

A pod čarou ještě velmi konkrétní poznámka: Obvyklou reakcí v nemocnicích je, že místo kolektivního tlaku, boje za lepší peníze si přilepšujeme individuálně, braním přesčasů, dodatečných úvazků atd. Zaměstnavatelé dobře vědí, co to znamená – že nemusejí zvyšovat peníze, aby do nemocnic dostali chybějící personál. A řada z kolegyň si na mzdy vylepšené nadměrnou prací (na úkor volna) tak zvykne, že budou mít problém říct tomu jednou „ne“. Je to začarovaný kruh, který se dá přerušit jen naší bystrostí a vůlí postavit se situaci kolektivně a zdola.