Propojujeme se, upřesňujeme si, jak se o „chrudimské odměny“ ozvat nejúčinněji. Kromě plicního, interny, kardiologie je požadují laboratoře OKBD, shrnuje další iniciativní oběžník Pardubické nemocnice. A protože se mnohé kolegyně, kolegové na různých pracovištích obávají postihu, přinášíme výklad odborníka na pracovní právo.

Kolaps chrudimské interny je fakt. - Nápor jejích pacientů na Pardubice je fakt. - Ocenění jedné části pardubického personálu je fakt. - Ocenění si zaslouží i druhá část – proto se spojujeme, abychom se o odměny ozvali

OBĚŽNÍK V PDF STAHUJTE TADY

POŽADUJEME: měsíční odměny ve výši 30 procent základní mzdy, od července

 Posledních čtrnáct dní přineslo propojování se a užitečné debaty s novými kolegyněmi a kolegy, z jiných pracovišť. Vyjádření jednoho z nich, laboratoří OKBD, přinášíme. Přidává se k vyjádřením iniciativních kolektivů z kardiologie, plicního, interny.
 
Jdeme podle plánu: Jednak se postupně rozšiřujeme, jednak si upřesňujeme, co dál. Návrhů, jak se o „chrudimské odměny“ ozvat, je víc, vyjasňujeme si ty nejpádnější a nejpříhodnější cesty.
 
Vedení kraje i nemocnice pak postupuje podle očekávání a svých receptů z minula: sází na to, že chrudimskou krizi, kterou personál nezpůsobil, vyřeší personál za něj, na vlastní úkor, a dokonce bez jakéhokoli finančního ocenění za své úsilí.

S tím, jak se dáváme dohromady a postupujeme, se vyplatí říci tomuhle pardubickému nešvaru „NE“. A finanční ocenění si na vedení vyzískat.

Laboratoře OKBD:
spravedlivá odměna za práci navíc náleží i nám

Následkem omezení péče v Chrudimské nemocnici došlo k navýšení počtu výkonů v laboratořích Pardubické nemocnice. Na oddělení OKBD je prokazatelný nárůst počtu vyšetření a nákladů. Došlo k významnému zatížení personálu zejména v době ÚPS oproti době před uzavřením Chrudimské nemocnice.

Ze stávající situace vyplývá, že pracovníkům v laboratoři náleží spravedlivá odměn za práci navíc právě tak jako lékařům nebo sestrám.

Za naši loajalitu k nemocnici a poctivou, odbornou práci požadujeme od zaměstnavatele vstřícné kroky, které povedou k nápravě.

 

Za vyjádření požadavků zaměstnance nelze nijak trestat.
Bylo by to protiprávní, připomíná odborník na pracovní právo

Ony obavy lze v nemocnici slyšet: „Když se ozveme, vedení se po nás poveze.“ „Holky u nás se prostě bojí. Že to odskáčou. Takové zkušenosti jsou.“ Samozřejmě to vypovídá o personální politice nemocnice. Přirozeně to svědčí o tom, že management považuje za největší, nejdůležitější „přednost“ sester: být poslušné, nepřemýšlet, sebeobětovat se.
 
Ony obavy nebereme na lehkou váhu, jednou z iniciativních zásad je praktická obezřetnost. Z právního hlediska jsou však jakékoli postihy za vyjádření a požadování „chrudimských odměn“ nemyslitelné, shrnuje odborník na pracovní právo Jakub Tomšej.
 

Jakub Tomšej  Odborník na pracovní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy; autor publikací, mezi něž patří například „Pracovnělékařské služby“, „Diskriminace na pracovišti“, výklady k zákoníku práce, spoluator knihy „Zákoník práce. Zákon o kolektivním vyjednávání. Praktický komentář“.

  V Pardubické nemocnici slýcháme obavy kolegyň, kolegů, že popsat situaci a ozvat se s požadavky, jako to udělal předchozí iniciativní oběžník, znamená riskovat „popotahování“ ze strany vedení, nadřízených. Jak to nahlíží zákony? Jsou taková vyjádření zaměstnanců, jaká zazněla v oběžníku, z právního hlediska postižitelná, závadná?
Každý zaměstnanec má právo obracet se na svého zaměstnavatele s požadavky, návrhy a stížnostmi týkajícími se jeho pracovních podmínek. Zákon nevylučuje, ba dokonce výslovně předpokládá, že zaměstnanci za tímto účelem mohou i spojit síly. V souvislosti s tím mají zaměstnanci právo i na to, o svých požadavcích a o průběhu jednání pravdivě informovat ostatní. Není tedy v rozporu se zákonem, jestliže zaměstnanci vydají oběžník, v němž uvedou například to, že nápor pacientů zvládají jen za cenu přetížení, poukáží na nedostatek ocenění ze strany vedení a formulují konkrétní požadavky jako například poskytnutí měsíční odměny. 

  Pro pečlivost se zeptáme ještě jednou: mohou být pracující za vyjádření svých problémů a požadavků postihovány, postihováni?
Za uvádění pravdivých informací a zveřejňování konkrétních požadavků žádný právní postih nehrozí. Zaměstnavatel může zaměstnance postihnout zejména tehdy, pokud porušuje konkrétní povinnosti uvedené v  právních předpisech, které se vztahují k jim vykonávané práci. Žádný právní předpis však neuvádí, že by povinností zaměstnance bylo zůstat zcela pasivní a nevznášet vůči zaměstnavateli odůvodněné požadavky. Soukromé právo naopak kromě jiného stojí na zásadách, že každý má právo brát se o své štěstí a že nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. 
 
  Podíváme-li se na věc z druhé strany: Pokud by nadřízení za taková vyjádření požadavků a vlastního názoru zaměstnancům jakkoli vyhrožovali, nedopouštěli by se přečinu naopak oni? Jak by takové jednání posuzovalo právo?
Konkrétní jednání konkrétních osob by bylo vždy nutné hodnotit individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu. Zákoník práce nicméně výslovně uvádí, že zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhají svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Za porušení této povinnosti hrozí zaměstnavateli dle § 24 zákona o inspekci práce pokuta až 1.000.000 Kč.
 

Anonymita! Není komu odpovědět!
S touhle poznámkou, vlastně výtkou, ohledně vyjádření iniciativních pracovišť v minulém oběžníku jsme se setkali. Odpověď na ni je však jednoduchá:
 

• Existuje odůvodněná obava, že kdo by „vystrčil hlavu“ jmenovitě, stal by se terčem exemplárního potrestání. Bylo by protiprávní, jak vysvětluje náš rozhovor. Je však uvážlivější tomu i tak preventivně předejít.

 

• Neucházíme se o odměny pro konkrétní, vybrané a jmény uváděné kolegyně a kolegy. Ucházíme se o odměny pro celá pracoviště, která se ozývají.

 

• Oběžníky rozesíláme e-mailem. Chce-li jakýkoli adresát odpovědět, použije tlačítko „odpovědět".

                                                                                            
Není koho pozvat na jednání!
I tuhle reakci jsme slyšeli. Vždy se však vyplatí držet se faktů. Ta jsou, pořád, jasná: Zavření chrudimské interny přesměrovalo její pacienty především do Pardubic. Pro pardubický personál to znamená extrémní práci navíc, přetížení. Management za to jednu část týmů a personálu ocenil. Druhou přehlédl.
 
Chtít o těchto faktech vyjednávat neznamená nic jiného než se ona fakta pokoušet obcházet, ohýbat, zastírat.
 
▼ ▼ ▼
 
Jednat s ohledem na fakta, odpovědět na realitu, znamená jediné: napravit, byť se zpožděním, arogantní nespravedlnost. A přestat nasazení části personálu přehlížet.
 
Jenže:
 
Na kraji ani v nemocnici není vedení, které by mělo samo o sobě vůli odpovědět a jednat patřičně
A to je naopak naše poznámka, vlastně výtka. Poukazování na „anonymitu“ jsou totiž samozřejmě alibismem: vedení kraje i nemocnice ví, že celá věc má jediné důstojné, spravedlivé řešení – že se ocenění dostane i zbylé části personálu. Vedení kraje i nemocnice ví, že byl opominut neprávem, jen proto, aby na něm nemocnice/kraj ušetřily finance. Vedení kraje i nemocnice ví, že o chrudimské pacienty pečoval i neodměněný personál. Že ho chrudimští pacienti žádným magickým způsobem neobcházeli.
 
Jenže politici ani manažeři se k realitě nechtějí znát. Jejich postoj je: „My vyrobíme chybu, dopustíme zkolabování chrudimské interny – oni, personál, ji budou řešit svou nad-prací. A dokud to tak personál nemocnice bude na vlastní úkor mlčky dělat, nemáme žádný důvod ho přestat ignorovat.“
 
To je prozatímní odpověď vedení kraje i vedení nemocnice. Takovou odpověď zvládají sdělit i bez odeslání e-mailu. Není důvod se s ní spokojit.

Iniciativa sester NPK   e-mail: Iniciativa.sester@seznam.cz, Facebook: Iniciativa NPK ::: Iniciativa sester web: organizujemese.cz