Říkejme mu Honzík. Není to jeho pravé jméno, ale o něj konkrétně vlastně vůbec nejde. Mladý kluk, v KKN není úplně krátce. V nemocnici se nikdy o nic nezajímal. Požadavky Iniciativy, schůzky, pracovní podmínky, důstojnost, vybojované peníze… to všechno šlo mimo něj. Bylo toho moc a on se nechtěl starat. A nějaká pošlapávaná profesní hrdost byla poslední věcí na světě, co by ho trápila.
Když už na to přišlo, vše odbyl s tím, že politici už přece ty tabulky beztak slíbili, tak co. A když pak politici otočili o 180 stupňů a jen tak řekli, že tabulky nebudou, bylo mu to jedno: čert aby se v tom všem vyznal, a před sebou mám fajn víkend, tak co.
Když si ale přečetl KKN&My, skákal do stropu: „Jaký štěstí máme, že je vedení nemocnice tak skvělý!“ Podle toho časopisu to bylo všechno mnohem jednodušší: kraj dělá, co může, management dělá, co může, KKN je zalitá sluncem a harmonií. P-o-h-o-d-a! Honzík měl pocit, že je v dobrých rukou! Aby ne. KKN&My popisuje poslední rok, jako by se obešel bez boje. Jako by loni v lednu v Chebu a Karlových Varech nic nezačalo. Jako by se mzdy začaly zlepšovat jen tak z milosti politiků a KKN. Samy od sebe!
A Honzík má pocit, že je o něj postaráno! Honzík je vděčný a ukonejšený. I nadále se nemusí o nic starat: politici i vedení nemocnice na něj myslí dnem i nocí.
Ostatně, Honzík neví, kolik moci a sebevědomí spoustě lidí skrze Iniciativu poslední rok přinesl. Neví, že vědomí důstojnosti, síly, že zvedání hlavy je stejně tak důležité jako lepší peníze a podmínky. Takže neví, o co můžeme přijít, když podlehneme iluzím a vemlouvavému přepisování reality posledního roku. Takže mu to je tak trochu šumák, ale to psaní v KKN&My se aspoň hezky čte.
Honzík to prostě bere, jak to přijde. A pohádka vylíčená v KKN&My mu zní prostě fajn.
Ani tak ale nad Honzíky (nebo Janičkami) kolem sebe nemáváme rukou. Ani tak jim nepřejeme, aby si nechali KKN&My zakrýt oči a zacpat pusu a na iluze doplatili. Nakonec, nejde nám jen o peníze, pracovní podmínky a pacienty, ale taky o to, aby si kolegové vypěstovali proti balamutícím slovům shora imunitu.
(vyšlo v pětadvacátém čísle novin Iniciativa)