Vedení zčistajasna ohlásilo, že pro měsíc březen zvyšuje covid odměny na 1 500 korun/směna. Je to reakce na to, že se oddělení začala iniciativně ozývat. Jenže to je nedostatečná (a zmatečně sdělená) reakce. Jejím cílem je „ucpat nám pusu“, dokonce jen části z nás. Zároveň to je potvrzení, že ozývat se – se nám vyplatí i dál.
Vyjádření kolegyň z ARO Cheb je silné, sdělné a odvážné. Odhaluje, jak hluboká je propast mezi řečmi politiků a vedení KKN - a realitou. A mezi představiteli kraje a nejvyššího managementu - a personálem, mezi který samozřejmě nepatří "pouze" zdravotníci. Dopis Společnosti infekčního lékařství je poté dosvědčením, že všechny nemocnice, tedy i nestátní, dostávaly po celý rok 2020 peníze na to, aby zaměstnancům z covid oddělení mohly vyplácet odměny ve výši 200/500 korun na hodinu. A že když to nedělaly, nechávaly si finance pro zaměstnance ve vlastní kapse. Přinášíme 41.
„My se staráme o pacienty. Děláme to dobře, za covidu za hranicemi vlastních sil. A neříkáme, že to nejde, že se to musí odložit, že to musí počkat, protože to znamená a bude znamenat takovou ránu pro naše zdraví a rodiny. – A totéž teď chceme my po managementu. Ať se stará o naše mzdy a podmínky – a ať to dělá také tak dobře jako my. A ať se ani on nevymlouvá, jak je to těžké a proč to nejde a co by to pro ekonomiku nemocnice znamenalo.“
Vedení sázelo na klasickou hru na vyjednávání, odbory také. Covid necovid. Oddělení nemocnice se zdola ozvala.
Noviny Iniciativa číslo 39 STAHUJTE TADY
Covidový režim, který musíme zvládat, neudělal při kolektivním vyjednávání dojem ani na vedení, ani na odbory. Skončilo to klasickým tanečkem vedení-odbory. Oddělení nemocnice se ale ozvala, iniciativně. Jako vždycky se vyplatí inventura, jak se věci vyvíjely. Tady je:
Psychické vyčerpání a jeho následky, fyzická námaha, narušený rodinný život, nic z toho nám finančně nikdo nevynahradí. Důstojné ocenění bez řečí je to nejmenší, co má pro personál vedení nemocnice a kraj udělat - potřeby obyvatel po nich totiž požadují mnohem víc. Postoj managementu je však výsměchem, proto se oddělení KKN ozývají, z Varů i Chebu, pospolu.
Přinášíme zatím neodsouhlasený návrh, u něhož se pro teď zastavilo kolektivní vyjednávání. Zveme na promítání videa o zkušenostech a principech Iniciativy sester, videa, které se snažil anonym pohrůžkou represí zakázat. Promítneme ho 6. února v salonku karlovarské kinokavárny Drahomíra. A kromě toho v šestatřicátém čísle novin Iniciativa shrnujeme reakce na zvednutí cen parkovného.
Letos probíhá vyjednávání jinak než loni. Loni se díky tlaku a boji z oddělení skrze Iniciativu povedlo mzdy v KKN výrazně zvednout a přiblížit státním tabulkám. Letos se vyjednává, mezi odbory a vedením. Management KKN přitom zastrašuje dluhy, které KKN má (a za které nemůže personál). A krajští politici zastrašují předáním provozu nemocnice koncesionářskou smlouvou do rukou soukromníkovi. Musíme se na to podívat realistickýma očima – a to uděláme v tomto čísle Iniciativy.
Zaprvé:
KKN má dluhy především ke svému personálu
Rozdíl mezi mzdou v „soukromé“ a.s. a státním platem je propastný a od 1. ledna se propast ještě zvětší.
Několik příkladů z KKN:
V médiích se ta zpráva vyjímala skvostně. Hlásala, že si není na co stěžovat, dokonce se otvírají nová lůžka. Článek v Chebském a Karlovarském deníku vsadil na rozhovor s paní ředitelkou Samákovou, neptal se personálu, a uvádí: „Jenom proto, že se odliv personálu podařilo zastavit, může KKN otevírat další lůžka na odděleních, kde byla péče kvůli nedostatku zdravotních sester omezena. Na interně v Chebu se tak počet lůžek zvýšil z 39 na 58 a dalších osm lůžek ve dvou pokojích mohou pacienti využívat i v karlovarské nemocnici.“
Na jedné straně byla šikana vrchní sestry a pomlouvačská slova „kolegyň“ z ORL oddělení. Na druhé straně stála odvaha naší kolegyně Hanky, její vůle nenechat se trestat za absurditu. A taky kolektivní podpora, které se jí dostalo napříč mnoha odděleními. A někde mezi tím byly odbory, které se k věci vyjádřily tak, že „každá mince má dvě strany“ – a proto šikanovanou kolegyni nepodpoří.
Na kolektivní vyjednávání si vedení KKN a kraje nachystalo dvě pohrůžky: informaci o dluzích KKN a o možném postoupení provozu v KKN soukromníkovi. V Iniciativě číslo 35 shrnujeme, jak se k oběma postavit, aby to pro personál bylo co nejužitečnější a nejúčinnější. Též si připomeneme, jak nepravdivě o situaci v KKN informovala regionální média a kolik pořád činí rozdíl mezi mzdou v KKN a státními platy. A ano, přineseme informace o tom, jak vedení muselo vrátit osobní příplatek naší kolegyni z ORL - díky solidárnímu tlaku z jiných oddělení a díky právní podpoře skrze Iniciativu.
Je to tak. Letos se bude vyjednávat bez účasti Iniciativy sester. Bude záležet pouze na tom, jak silně se dokážeme ozvat z našich oddělení a ambulancí, zdola. Když to dokážeme, dohromady, můžeme si pomoct jako loni. Když budeme jen zvědavě, ale pasivně čekat, „jak to dopadne“, zjistíme, že jsme ostrouhali.
Kromě toho je třeba dodat jen pár poznámek:
Je to tak. Letos se bude vyjednávat bez účasti Iniciativy sester. Bude záležet pouze na tom, jak silně se dokážeme ozvat z našich oddělení a ambulancí, zdola. Když to dokážeme, dohromady, můžeme si pomoct jako loni. Když budeme jen zvědavě, ale pasivně čekat, „jak to dopadne“, zjistíme, že jsme ostrouhali.
Kromě toho je třeba dodat jen pár poznámek:
• Není náhodou, že vedení KKN i kraj teď všude mluví o dluzích, které KKN má a za které prý „může zvyšování mezd“. Připravují nás tak na to, že letos se bude muset personál „uskromnit“.
Čeho jsme dosáhli za rok a půl boje? A jak jsme toho dosáhli, čím? Na co jsme nestačili? A jaké resty k nám má kraj a vedení? A co se děje na celostátní úrovni - můžeme od toho něco čekat, nebo je účinnějíš spoléhat opět sami na sebe? TOmu věnujeme třiatřicáté číslo Iniciativy - a nevynecháme ani aktuální protesty proti plánům vedení zavést v Chebu nový nemocniční informační systém.
Za Hanku se postavila řada oddělení, tato podpora má však speciální váhu. Nejen proto, že je přímo z ORL, ale též proto, že ji napsali lékaři a lékařky. Velmi si jejich vyjádření vážíme. Není jen svědectvím o Hančině práci, je též dokladem, že jakkoli jsou sestry a lékaři odlišné profese, na odděleních a ambulancích spolupracují – a je moc dobře, že se dokážou zastat. Velmi děkujeme.
Vyjádření k pracovním schopnostem s. Jílkové a kauze „cedule“