„Takže se nás nikdo nezastane.“ Tak zněl jeden z komentářů k rozhodnutí paní ředitelky Samákové, která posvětila absurdní šikanu naší kolegyně z ORL ambulance. Zněl rezignovaně.

Onen komentář má pravdu. Nemůžeme spoléhat, že se nás někdo zastane. Nevyplatilo by se nám to, navzdory všem prohlášením v KKN&My o tom, jak „jsme jeden tým“. Na iluze bychom jen doplatili.

Jenže je to jen půl pravdy. Že nemáme zastání, jsme totiž věděli i před rokem – a přesto, ale spíš právě proto jsme dokázali vybojovat několikanásobné zvednutí mezd. Uspěli jsme. Rezignace proto není na místě.

Dnes si možná nadřízení myslí, že nám šlo jen o peníze – a že když máme větší výplaty, vše ostatní zkousneme. Jenže „jen“ o peníze nám nejde – jde i o pracovní podmínky, ale také o důstojné, férové zacházení. I v tomto se musíme zastat sami sebe. Proto se musíme postavit i tomu, co vnímáme jako šikanu.