Na stránkách Iniciativy po tom voláme opakovaně, nyní však k témuž nepřímo vyzývá i paní ředitelka Samáková: pracujme striktně podle svých pracovních náplní, výlučně v rámci svých kompetencí, dodržujme pravidla adaptačních procesů, zákoníku práce…. Naše kolegyně má být totiž potrestána za to, že vylepením informační cedule pro pacienty překročila svou pracovní náplň.

Právě na záplatování skrze překračování pracovních náplní a kompetencí však leckde v KKN provoz stojí. Jsme k tomu nuceni. Řekněme tomu „ne“: kvůli vlastní ochraně, nejen kvůli pacientům.

Vedení nám ukazuje, že nemá nejmenší problém nás za překračování pracovní náplně trestat. I v tak bizarním případě, jako je vylepení papíru velikosti A4 s informací pro pacienty. Nakonec se proti nám může obrátit i porušování norem, kterého se dopouštíme kvůli vedení samotnému.

Nežádoucí/mimořádné události jsou součástí našeho NE: proč a jak je psát

Bez našeho vlastního angažmá se nic k lepšímu nezmění. To už víme. Také víme, že součástí toho je říci NE dosavadním zažitým stereotypům, které znamenají, že krizi odnášíme jen my, vlastní přepracovaností, pošlapáváním naší profesní hrdosti. Ale taky se kvůli zažitým (ne)pořádkům vystavujeme nebezpečí postihu, kázeňského i trestního, jak nám dalo vedení několikrát vědět. Proto je oněm zažitým ne/pořádkům třeba říci NE: „přecvaknout se“, v hlavě i v praxi.

Často ale čelíme situacím, kdy se NE jednoduše nedá říct a my v zájmu pacienta prostě musíme udělat vše, co situace vyžaduje. Zaprvé se tím ale vystavujeme riziku, že se pokud se „něco nepovede“, můžeme být popotahováni za to, že jsme dělali, co jsme neměli. Od vedení už víme, že jakýkoliv problém v nemocnici bude vždy klasifikován jako selhání personálu. Ale zadruhé také tím podporujeme a spoluvytváříme obecný nemocniční úzus, že jsme ochotné a poslušné holky… pro všechno… za každé situace.

Jednou z cest, jak se k těmto událostem, když už k nim dojde, postavit, jak o nich informovat, jak se chránit a jak jim možná i předcházet, je zaznamenávání těchto situací. Vnitřní předpisy nemocnice pro ně mají dokonce status – jsou to takzvané nežádoucí události.

Hlášení nežádoucích událostí, jejich šetření a vyhodnocování je dnes v českých nemocnicích naprosto běžným standardem a je podmínkou k zajištění bezpečné péče a bezpečného prostředí pro pacienty. Podle organizačních směrnic řady velkých českých nemocnic je dokonce každý zaměstnanec povinen nežádoucí/mimořádné události hlásit.

Jinými slovy: mimořádná událost nemá za cíl „na někoho žalovat, ani ukázat prstem na viníka nebo si jen postěžovat“. Není to „udávání“. Upozorňuje to na problémy a chyby, které se během naší práce vyskytují. A upozorňuje na ně proto, aby se už příště nemusely opakovat. Abychom chránily pacienty, abychom chránily sebe.

Proč je psát:

• Mohou nás chránit před postihem („Jak to, že děláte věci, které nemáte v náplni práce? Které nejsou ve vašich kompetencích?“ – „Dělám to proto, že jsem k tomu nucená, ale upozorňovala jsem na to již v několika hlášeních o nežádoucích událostech!“)
• Upozorňováním na tyhle situace vyzýváme vedení k nápravě.
• Hlášení nežádoucích událostí jsou součástí tlaku, který vyvíjíme na vedení za zlepšení mzdových i platových podmínek (dáváme o sobě vědět).

O čem je psát: záleží samozřejmě na charakteru pracoviště, toto jsou jen příklady:

• leží u nás pacient, který patří na specializované pracoviště
• kvůli nedostatku personálu jsem byla nucená dělat práci, která není v mé kompetenci, a tím méně času mám na svoje povinnosti
• záchranka přivezla pacienta, který k nám nepatří (prodlení adekvátní péče)
• a další…!

Pokud hlásíte událost, která je spíš pravidelnou praktikou než mimořádnou událostí, prostě hlášení zkopírujte stejně tak, jako se opakuje situace.

Psát mimořádky nám nezabere mnoho času: max pět minut!

Mimořádky se automaticky přeposílají někomu z vedení. To se pak nemůže tvářit, že o problému neví – mimořádky jsou doklad, kterým se chráníme před případným postihem tím, že na problém sami upozorňujeme.

Jak je nežádoucí/mimořádná událost definována?

Řečeno oficiálně: „Je to událost, během které došlo k pochybení při výkonu péče o pacienta nebo procedury, kdy lékařská nebo ošetřovatelská intervence neproběhla podle plánu, platných směrnic nebo ošetřovatelských standardů. Následkem odchylky od standardizované péče došlo k poškození zdraví pacienta, zaměstnance, jiné osoby nebo majetku“.

(vyšlo v jednatřicátém čísle novin Iniciativa)