(článek z druhého čísla zpravodaje Iniciativa)

Shon, únava, znechucení. A lítost

Prvním rokem studuji vyšší odbornou školu zdravotnickou a v KKN pracuji jako POP. Práce zdravotních sester mě velice lákala, to proto jsem se obor rozhodla studovat, přestože jsem předtím studovala obchodní akademii.  

A moje zkušenosti z KKN? Je mi líto všech zaměstnanců. Každodenní shon, únava všech, znechucení, to vše jen kvůli tomu, že nejsme řádně oceněny. Po všem, co jsem tu viděla a zažila, jsem se ptala sama sebe, zda zůstat. A když se zeptám kolegyň ve škole? Většina odpoví, že v Česku v nemocnici sestřičku dělat rozhodně nechce. Pokud chtějí jako sestry v Česku pracovat, pak jen v nějaké soukromé ordinaci, kde budou mít výrazně vyšší mzdu než v nemocnicích. Studentky v nemocnicích pracují jen po dobu studia, po jeho ukončení odejdou. Sestřičky, které je v nemocnicích zaučují, se tak věnují někomu, kdo už ví, že nezůstane.

Masakr. Za minimální mzdu

V KKN pracuji jako pomocnice, ale nejsem tam jen „přes ty podlahy“. Vidím každodenní shon na oddělení, takže se též snažím pomáhat. Na nás pomocné síly se zapomíná. Do práce dojíždím 35 kilometrů, za dopravu dám 2 000 korun, přitom beru minimální mzdu. Proč neodejít za větší výplatou jinam? Drží mě jen to, že tahle práce mě baví. Ale je to masakr.

NE! má sílu. Naučme se ho říkat kolektivně

(zkušenost z pražské nemocnice)

Vedení se u nás rozhodlo řešit katastrofální nedostatek sester na chirurgické klinice tím, že tam převede sestry z ORL oddělení (které nemocnice na rozdíl od chirurgie může postrádat). Jenže sestry z ORL řekly, že chirurgie není jejich obor, že pro péči o tamní pacienty nemají odborné znalosti ani zkušenosti. A že se nenechají nutit k tomu, aby riskovaly, že nebudou moci zajistit kvalitní péči. Že raději dají výpověď. Řídily se vlastní, jasnou logikou: Nebudeme riskovat kvůli neschopnosti vedení a řešit jeho problémy na vlastní úkor.