Nejde jen o peníze. Víc jde možná o pracovní podmínky a o nás samotné. O naše zdraví, rodiny, volný čas, sebevědomí… prostě o nás. O nás jako ženy, matky a partnerky.

O tom, že když pracujeme, potřebujeme mít kapacitu i na to žít! Nejen fyzickou, psychickou, ale i časovou. Pro někoho může byt hodně zarážející, že někdo může mít kvůli práci problém jen tak obyčejně žít. Ne nijak extra náročně, úplně obyčejně... s rodinou, přáteli, koníčky.

Občas je nad naše síly mít čas a kapacitu na cokoliv. I na jen obyčejné každodenní činnosti, jako je zkontrolovat domácí úkoly nebo připravit dětem svačinu. Úplně obyčejně si popovídat s mužem a dětmi.

Chceme tak moc? Ne, nechceme.

Milujeme svoji práci a snažíme se ji dělat nejlépe, jak umíme, ale pořád je to jen a jen práce. Nic víc než zdroj vydělávání peněz. Proč bych ji měla věnovat víc, než je nezbytně nutné, abych ji dělala opravdu dobře a s láskou? Říká se, že je to poslání? Ne, není. Je to práce, na kterou je potřeba mít znalosti, dovednosti a vlohy, a ano, je nutné ji dělat s láskou.

Ale pořád je to jen práce a neměla by nás ničit. Nesmíme dopustit, aby nás ničila. Nesmí nás maximálně vysávat. Nesmíme dovolit, aby nás vysávala, a nesmíme dovolit, aby se vlivem všeho, co je ve zdravotnictví špatně, z nás vytratila láska k této práci.

Nesmí ničit naše Já, naše obyčejné ženské, mateřské já. Nikdo nesmí automaticky očekávat, že budeme upřednostňovat práci před rodinou. Nikdo nesmí očekávat, že se budeme jen proto, že jsme zdravotní sestry, obětovat. Naše práce nesmí ničit naše životy, rodiny, vztahy.

Naši nadřízení si nesmějí myslet, že můžou mít moc nad našimi životy. To my samy musíme rozhodovat o svém životě. Musíme se naučit vážit si samy sebe. Když si sebe nebudeme vážit my samy, jak to můžeme čekat od jiných? Naučit se být sebevědomými ženami. Umět říct „NE“ je základem. Umět říkat, co si myslíme, jasným a rozumným způsobem.

Můžeme si myslet, že když budeme poslušné a budeme poddajně plnit jejich svévolnosti, budou si nás víc vážit například lékaři? Nebudou. Právě naopak. Respektu dosáhneme, když budeme dělat svou práci přesně podle pravidel a předpisů. Když se na pracovišti pustíme do věcné diskuze a v té diskuzi obstojíme, například právě vůči lékaři nebo nadřízené. Když obhájíme svou pravdu a necouvneme jen proto, že sestra přece nikdy neodporuje lékaři nebo vrchní.

(úvaha vznikla, když jsme shrnovaly dosavadní zkušenosti Iniciativy sester, jejích bojů, výsledků, které nám ozývání se a říkání „NE“ přineslo ohledně peněz, pracovních podmínek, ale právě též ohledně náhledu na vlastní život a životní podmínky; nejsme „jen“ zaměstnankyně nemocnic, ale i lidé se svými potřebami mimo práci.)

(a samozřejmě, jako obvykle dodáváme, že i když text mluví o ženách a zdravotních sestrách... máme na mysli i muže v téhle profesi, ale též ženy a muže, co pracují jako ošetřovatelky, sanitáři, řidiči...)

Budeme rádi, když nám dáte vědět váš pohled na věc, když napíšete svoje zkušenosti s kolektivním postavením se za svoje zájmy u vás na pracovišti: žádná zkušenost není bezvýznamná, vyplatí se nám je sdílet, pro inspiraci, poučení, motivaci. A samozřejmě se rádi potkáme, nezávazně, pro kontakt.

Iniciativa sester
organizujemese.cz
iniciativa.sester@seznam.cz
Facebook: Iniciativa sester