Něco se v NPK mění. Možná že vedení nemocnice i kraje přepísklo svými covid almužnami míru arogance, možná to zvýraznilo staré křivdy. Na setkání napříč NPK přišla ve čtvrtek 6. května stovka lidí ze všech pěti nemocnic. „Nechceme se jen podepsat pod petici – a čekat, co se vyvrbí. Nechceme čekat, až se samo zase neudělá nic. Postarat se o sebe musíme sami,“ řeklo se v úvodu. A schůzka byla o tom, jako to udělat.

DESÁTÉ ČÍSLO OBĚŽNÍKU V PDF STAHUJTE TADY

Fakta jsou jasná

NPK peníze na odměny 200/500 Kč/hod dostávala. – Nemá však právní povinnost nám je dát. Jen „morální“, za všechno naše sebeobětování se; jenže na „morálku“, „slušnost“, „férovost“ NPK ani kraj neslyší. – Důstojnější peníze, podmínky i postavení si je třeba vymoci.
 

Jak si polepšit?

Petice, odbory, jednání nestačí. Zkusíme to jinak, ten docela nejbližší plán zní:
 

• jak to vypadá na odděleních

Na každém pracovišti v každé nemocnici NPK udělejme
„inventuru zdola“ – sepišme, jak se kde ne/dodržují předpisy, pravidla, zákoník práce, kompetence, náplně práce. Jak je to kde s výší přesčasů, s osobním ohodnocením, co na nás zkouší vedení, zda pracoviště zažilo odchody personálu a proč, jak se k nim vedení postavilo, atd. atp.
Nic nepřehlížejme, nic není „banální“, nic neignorujme jen proto, že „tak to bylo vždycky“ nebo že „kdyby se to mělo dodržovat, nepostavily by se služby“. Je to příležitost, podívat se na pracovní podmínky sebevědomýma očima a skrze profesní i lidskou hrdost.
 

• schůzky

Každou z pěti nemocnic čekají iniciativní schůzky, i o dalších bodech probíraného plánu a vyhlídkách. Chcete-li o setkáních vědět, ozvěte se nám na e-mail, přes Messenger.

• společné prohlášení

Své postoje, požadavky, nejen ohledně covid odměn, shrneme v prohlášení. Oslovovat teď chceme především své kolegyně, kolegy, oddělení, sály, ambulance... Prohlášení však doručíme i vedení NPK a na kraj.
 

Hlasy z terénu

(zaznělo na schůzce, pelmel ze všech pěti nemocnic)
 
Příště už ne
„Musím říci, že kdyby přišla nějaká podzimní vlna, kdyby bylo potřeba cokoli… nikdo se už takhle obětovat nebude. Holky jsou zklamané, cítí se poníženě, zneužité. Málokdo by po tomhle podvodu od vedení udělal tu stejnou chybu podruhé, že by ze sebe vydal všechno, když se s námi takhle zametlo – a nechal se zase napálit.“
 
Vedení si berou personál i pacienty za rukojmí
- Vždycky, když si zdravotníci dovolí ozvat se – vyrukuje vedení s tím, že si berou pacienty za rukojmí. Jenže je to přesně obráceně: To vedení si berou nás, a pacienty, jako rukojmí. Managementy personál přehlížejí – ale vychytrale a úmyslně sázejí na to, že jakkoli se s námi oře, vždycky se o pacienty prostě postaráme. I když nám jich na pokoj naláduje vedení třikrát víc, než je únosné. I když nás podvedou, i když nám upřou peníze. Nakonec cynicky sázejí na to, že se postaráme. Protože jsme zdravotnice. Pak si k nám mohou dovolit cokoli – vždycky vědí, že my se zachováme lidsky, profesionálně. Protože na rozdíl od nich nepracujeme s kalkulačkou, ciframi, penězi – ale s lidmi.“  
 
- „Jo, ale to neznamená, že nedokážeme najít způsob, jak tenhle začarovaný kruh přerušit. Aniž by na to doplatili pacienti. Máme zkušenosti, příklady odjinud, máme nápady.“

 
I tohle je NPK: arogance a výhrůžky
- „I dneska, po tom všem, slyšíme: ’Něco se vám nelíbí? Jděte do Kauflandu.’ Po tom, co jsme dokázali zvládnout!“
 
- „U nás slyšíme výhružky, že máme být vůbec rády, že nám nějaká výplata chodí. Tohle je NPK. Po všem, co jsme během covidu nesly na zádech.“
 
- „Jednají s námi, jako bychom byli jejich otroci. Ale nejsme.“
 
Čas na sebevědomí
- „Teď je dost možná ta pravá chvíle ’přiznat si’, že jsme profesionálky, profesionálové, co navíc prokázali, jak nezastupitelní jsou. I když to ’přiznání’ znamená zvednout hlavu a uvědomit si, že máme svou cenu. A že ta cena je mnohem vyšší, než říká účetnictví NPK.“
 
- „A taky si uvědomit, že nemáme svou hodnotu jen jako profesionálky, ale taky jako lidi. Co mají, co si troufají mít i potřebu volného času, osobního života.“
 
Když se neozveme teď, oslabí nás to i propříště. Když se ozveme, bude to i naše investice do budoucna                 
„Některé kolegyně říkají, že nemá cenu nic zkoušet, že to bude pořád stejné. Je to velký omyl. Když se teď nebudeme dál ozývat, bude to ještě horší, ne stejné. Proč? Protože pro vedení byla nemocnice za covidu jedna velká pokusná laboratoř. Mohlo si vyzkoušet, jaký zápřah sneseme, co vydržíme, co se z nás dá vymáčknout. A bude se toho držet. A ten test neskončil. Teď, „po covidu“, si vedení výsměšnými a urážlivými covidovými almužnami zase ověřuje, co sneseme na rovině peněz a důstojnosti: jak moc nás může přehlížet.
 
Když si tohle necháme líbit, se vším naším lidským, morálním nárokem na důstojné ohodnocení po covidu, když si tohle necháme jen tak líbit teď – odteď dál na nás vedení ani kraj nebudou brát už vůbec žádné ohledy. Protože budou vědět, že si to necháme zase líbit.
 
Když se teď snažíme dát dohromady a zvednout hlavu, je to jednak boj za lepší peníze a podmínky a postavení teď – ale taky „investice“ propříště. Aby si prostě vedení NPK ani kraje netroufla tolik.“
 
A nejde „jen“ o covid odměny a o sestry!
„Moje zkušenost je, že kolegyně z ambulancí namítají, že řešíme jen covid odměny. To se musí vyjasnit – že to tak není. Covid penězi to začalo, ale díváme se na mzdy obecně, na rozdíl od státních tabulek, na osobní, na přesčasy, počty personálu… Inventury pracovních podmínek se týkají všech pracovišť. A nejen sesterského personálu, tohle je třeba, abychom upřesňovali.“