Letos probíhá vyjednávání jinak než loni. Loni se díky tlaku a boji z oddělení skrze Iniciativu povedlo mzdy v KKN výrazně zvednout a přiblížit státním tabulkám. Letos se vyjednává, mezi odbory a vedením. Management KKN přitom zastrašuje dluhy, které KKN má (a za které nemůže personál). A krajští politici zastrašují předáním provozu nemocnice koncesionářskou smlouvou do rukou soukromníkovi. Musíme se na to podívat realistickýma očima – a to uděláme v tomto čísle Iniciativy.

Zaprvé:
KKN má dluhy především ke svému personálu

Rozdíl mezi mzdou v „soukromé“ a.s. a státním platem je propastný a od 1. ledna se propast ještě zvětší.

Několik příkladů z KKN:

Odborová jednání s vládou nejspíš nepřinesou ani 10 procent. V každém případě nebudou garantovat ani čtvrt procenta zaměstnancům akciovek. Ti se hodili přes palubu. I oni (ale nejen oni) však mají šanci si i tak polepšit. Nemocnice totiž dostanou z úhradové vyhlášky rekordní peníze. Teď jde o to naše managementy donutit, aby je daly na mzdy. Aby je daly těm, kdo drží provoz nad vodou. Těm, k nimž mají managementy obří dluh. Těm, kdo doplácejí na personální krizi, aniž by za ni mohli. Aby je dali personálu – sestrám, ošetřovatelkám, sanitářům, lékařům.

S následující větou musí souhlasit každý, není to vlastně tvrzení, ale fakt: Věci se v KKN začaly zlepšovat s tím, jak jsme se dali dohromady jako Iniciativa. Vymohli jsme si, tlakem zdola, spojeným tlakem z mnoha oddělení, významná finanční přidání. Tam, kde se bojovalo, se zlepšily (málo nebo víc) i pracovní podmínky. Taková je realita: s Iniciativou přišla zlepšení. (Ano, dokonce i pro ty, kdo nebojovali a neriskovali.) Bez toho, že jsme se dali dohromady a překročili spolu kupu překážek a dokázali (chtělo to statečnost!) říkat „NE“ porušování pravidel, by žádná zlepšení nebyla.

Díky podpoře odborníka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jakuba Tomšeje se naší kolegyni z ORL dostane významného, erudovaného zastání. Po právní stránce je Hanka v těch nejlepších rukou. Je to skvělé (stejně jako podpora lékařů z ORL, které jsme věnovali třetí stranu novin) a pan právník má naše velké, obří díky. Neomluvitelná šikana, která byla očividná nám v nemocnici, teď totiž zkrátka je a bude zřejmá i na právním terénu, z pohledu paragrafů.

Zaslouží si to dvě poznámky:

Případ absurdní a zbytečné šikany proti naší kolegyni z ORL ambulance se významně posunul dál. Vedení nemocnice obdrželo předžalobní výzvu. Pokud na ni nepřistoupí, vytýkací dopis nestáhne a nevrátí naší kolegyni osobní příplatek, půjde případ před soud, říká právník Jakub Tomšej, který vyučuje pracovní právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a naši kolegyni zastupuje. Kauze ORL věnujeme prakticky celé dvaatřicáté číslo Iniciativy.

Je důležité během roku sledovat, kolik už máte přesčasů odslouženo (takže výplatní pásky do rukou, najdete to právě v nich).

Zaměstnavatel může za rok zaměstnanci nařídit (bez jeho souhlasu) 150 hodin přesčasů. Nad 150 hodin (maximálně do 416 hodin) lze zaměstnanci nařídit přesčas jen s jeho souhlasem. Tento souhlas nemusí být písemný, postačuje, že zaměstnanec jednoduše nastoupí do práce!

To znamená, že pokud už jste překročili 150 hodin, můžete další přesčasy odmítnout nebo si regulovat jejich množství.