Čeho jsme dosáhli za rok a půl boje? A jak jsme toho dosáhli, čím? Na co jsme nestačili? A jaké resty k nám má kraj a vedení? A co se děje na celostátní úrovni - můžeme od toho něco čekat, nebo je účinnějíš spoléhat opět sami na sebe? TOmu věnujeme třiatřicáté číslo Iniciativy - a nevynecháme ani aktuální protesty proti plánům vedení zavést v Chebu nový nemocniční informační systém.
S následující větou musí souhlasit každý, není to vlastně tvrzení, ale fakt: Věci se v KKN začaly zlepšovat s tím, jak jsme se dali dohromady jako Iniciativa. Vymohli jsme si, tlakem zdola, spojeným tlakem z mnoha oddělení, významná finanční přidání. Tam, kde se bojovalo, se zlepšily (málo nebo víc) i pracovní podmínky. Taková je realita: s Iniciativou přišla zlepšení. (Ano, dokonce i pro ty, kdo nebojovali a neriskovali.) Bez toho, že jsme se dali dohromady a překročili spolu kupu překážek a dokázali (chtělo to statečnost!) říkat „NE“ porušování pravidel, by žádná zlepšení nebyla.
Za Hanku se postavila řada oddělení, tato podpora má však speciální váhu. Nejen proto, že je přímo z ORL, ale též proto, že ji napsali lékaři a lékařky. Velmi si jejich vyjádření vážíme. Není jen svědectvím o Hančině práci, je též dokladem, že jakkoli jsou sestry a lékaři odlišné profese, na odděleních a ambulancích spolupracují – a je moc dobře, že se dokážou zastat. Velmi děkujeme.
Vyjádření k pracovním schopnostem s. Jílkové a kauze „cedule“
Díky podpoře odborníka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jakuba Tomšeje se naší kolegyni z ORL dostane významného, erudovaného zastání. Po právní stránce je Hanka v těch nejlepších rukou. Je to skvělé (stejně jako podpora lékařů z ORL, které jsme věnovali třetí stranu novin) a pan právník má naše velké, obří díky. Neomluvitelná šikana, která byla očividná nám v nemocnici, teď totiž zkrátka je a bude zřejmá i na právním terénu, z pohledu paragrafů.
Zaslouží si to dvě poznámky:
Kauza z ORL: Nemocnice nemá své jednání čím obhájit, říká právník naší kolegyně
Nedopustila se žádného porušení svých povinností, vytýkací dopis proti naší kolegyni Hance Jílkové z ORL je šikanou. A vedení nemocnice ho nemá čím obhájit. Tvrdí to pražský advokát JUDr. Jakub Tomšej, Ph.D. Ví, o čem mluví, kromě své praxe totiž pracovní právo vyučuje na Univerzitě Karlově v Praze. Naši kolegyni bude zastupovat. Za svou klientku již vedení poslal předžalobní výzvu. Pokud na ni vedení slyšet nebude, půjde případ před soud.
Případ absurdní a zbytečné šikany proti naší kolegyni z ORL ambulance se významně posunul dál. Vedení nemocnice obdrželo předžalobní výzvu. Pokud na ni nepřistoupí, vytýkací dopis nestáhne a nevrátí naší kolegyni osobní příplatek, půjde případ před soud, říká právník Jakub Tomšej, který vyučuje pracovní právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a naši kolegyni zastupuje. Kauze ORL věnujeme prakticky celé dvaatřicáté číslo Iniciativy.
Je důležité během roku sledovat, kolik už máte přesčasů odslouženo (takže výplatní pásky do rukou, najdete to právě v nich).
Zaměstnavatel může za rok zaměstnanci nařídit (bez jeho souhlasu) 150 hodin přesčasů. Nad 150 hodin (maximálně do 416 hodin) lze zaměstnanci nařídit přesčas jen s jeho souhlasem. Tento souhlas nemusí být písemný, postačuje, že zaměstnanec jednoduše nastoupí do práce!
To znamená, že pokud už jste překročili 150 hodin, můžete další přesčasy odmítnout nebo si regulovat jejich množství.
Lékařský odborový klub vyzval lékaře, aby se připravili na odmítání přesčasů nad 150 hodin ročně. Je to správná reakce na nedůstojná jednání s premiérem Babišem a ministrem Vojtěchem i na nepřátelský postoj vedení nemocnic. Je to správnější reakce než se pokoušet vládu dál a dál přesvědčovat a boj s managementy dál a dál obcházet. My, sestry, ošetřovatelky, sanitáři, máme další důvod začít se zdola, z oddělení, organizovat tak, abychom přesčasy odmítly též. A máme i jiné možnosti, jak bojovat. A jsou již vyzkoušené.
V Karlovarské krajské nemocnici funguje Iniciativa sester rok a půl. Proto chceme zrekapitulovat, co se jí povedlo, na co zatím neměla sílu, jaké metody si osvojila a jaké překážky musela a musí překonávat. Vážíme si možnosti shrnout svou bilanci v lékařském magazínu, své zkušenosti chceme s těmi lékařskými vzájemně sdílet.
Na stránkách Iniciativy po tom voláme opakovaně, nyní však k témuž nepřímo vyzývá i paní ředitelka Samáková: pracujme striktně podle svých pracovních náplní, výlučně v rámci svých kompetencí, dodržujme pravidla adaptačních procesů, zákoníku práce…. Naše kolegyně má být totiž potrestána za to, že vylepením informační cedule pro pacienty překročila svou pracovní náplň.
Naše kolegyně z ORL ambulance byla potrestaná za vylepení informační cedule pro pacienty. Vytýkací dopis ji viní pouze z toho, z ničeho jiného. Trestá ji za to odejmutím osobního ohodnocení na půl roku a pohrůžkou vyhození z práce. Považujeme to za nepřijatelné. Chceme to poznamenat poté, co paní ředitelka Samáková vytýkací dopis posvětila.
Dodat chceme následující:
„Takže se nás nikdo nezastane.“ Tak zněl jeden z komentářů k rozhodnutí paní ředitelky Samákové, která posvětila absurdní šikanu naší kolegyně z ORL ambulance. Zněl rezignovaně.
Onen komentář má pravdu. Nemůžeme spoléhat, že se nás někdo zastane. Nevyplatilo by se nám to, navzdory všem prohlášením v KKN&My o tom, jak „jsme jeden tým“. Na iluze bychom jen doplatili.
Ani v tomto čísle nebudeme jednotlivá obvinění z dopisu ORL oddělení komentovat. Nejsme bulvár. Jednotlivé výhrady, ať jsou sebevíc vzdálené pravdě a realitě, patří na provozní schůzku.
K jedné výčitce od ORL oddělení se však vyjádřit musíme. Jejich dopis mluví o tom, že „některé sestry opomínají“ sanitáře i pracovníky obslužné péče. Je třeba zdůraznit následující: při zvyšování mezd v KKN to bylo vedení, kdo chtěl tyto kategorie opomenout – mzdy se sanitářům i POP zvýšily jedině díky tomu, že Iniciativa trvala na tom, že si přidání zaslouží všichni, nejen sestry.
Má ORL oddělení tajné měřidlo pracovní aktivity?
Je to něco jako krokoměr? Nebo snad mají radar, kterým (ze vzdálenosti několika pater) monitorují provoz na ORL ambulanci? Tohle zaujalo úplně všechny: jak došlo ORL oddělení ve svém hanopisu k tomu, že naše kolegyně pracuje právě na 40 procent? Proč ne na 45 procent? Nebo 35 procent? Či na 38, 5 procenta? Jak to ORL oddělení měří?
Oběd mi chutnal na 40 ORL procent
Vyjádření ORL oddělení, které veřejně obvinilo a očernilo kolegyni z ORL ambulance, podepsalo třináct zaměstnanců a zaměstnankyň oddělení. Nepodepsali ho všichni z ORL oddělení a máme signály o tom, že někdo ho podepsal prostě jen proto, „aby měl klid“. Ale někdo ho sepsal a ostatní ho podepsali.