INICIATIVA SESTER - Neodcházíme, organizujeme se !

Letos probíhá vyjednávání jinak než loni. Loni se díky tlaku a boji z oddělení skrze Iniciativu povedlo mzdy v KKN výrazně zvednout a přiblížit státním tabulkám. Letos se vyjednává, mezi odbory a vedením. Management KKN přitom zastrašuje dluhy, které KKN má (a za které nemůže personál). A krajští politici zastrašují předáním provozu nemocnice koncesionářskou smlouvou do rukou soukromníkovi. Musíme se na to podívat realistickýma očima – a to uděláme v tomto čísle Iniciativy.

Zaprvé:
KKN má dluhy především ke svému personálu

Rozdíl mezi mzdou v „soukromé“ a.s. a státním platem je propastný a od 1. ledna se propast ještě zvětší.

Několik příkladů z KKN:

Na kolektivní vyjednávání si vedení KKN a kraje nachystalo dvě pohrůžky: informaci o dluzích KKN a o možném postoupení provozu v KKN soukromníkovi. V Iniciativě číslo 35 shrnujeme, jak se k oběma postavit, aby to pro personál bylo co nejužitečnější a nejúčinnější. Též si připomeneme, jak nepravdivě o situaci v KKN informovala regionální média a  kolik pořád činí rozdíl mezi mzdou v KKN a státními platy. A ano, přineseme informace o tom, jak vedení muselo vrátit osobní příplatek naší kolegyni z ORL - díky solidárnímu tlaku z jiných oddělení a díky právní podpoře skrze Iniciativu.

Vyjednávání odborů s vládou skončilo, výsledek známe. Naše postavení neřeší.  Poučme se z něj a zkusme si svoje mzdy/platy a pracovní podmínky bránit. Z nemocnic máme zkušenosti, že to jde. Poučení z vyjednávání odbory-vláda shrnuje prohlášení Iniciativy sester.

Deset procent nebude, navýšení směnnosti o pět tisíc nebude, akciovky nemají jisté vůbec nic. 

Jsme však bohatší o důležitá poučení. A máme šanci jich využít

K výsledku odborových jednání s vládou se je třeba postavit realisticky a čelem. Tady je několik poznámek:

Místo zlepšení finančního ohodnocení řeší managementy krizi svých nemocnic stupňováním tlaku na personál a zhoršováním pracovních podmínek. Krizi se snaží "záplatovat", místo aby ji řešily. Krok vedení zlínské nemocnice je toho příkladem. Setkal se však s kolektivním a veřejným nesouhlasem personálu. Se svolením kolektivu sálových sester vydáváme jejich protestní dopis, který poslaly předsedovi představenstva nemocnice a politikům. A který může otevřít cestu budování sebeorganizace na jejich pracovištích.

Vážená paní poslankyně,

Odborová jednání s vládou nejspíš nepřinesou ani 10 procent. V každém případě nebudou garantovat ani čtvrt procenta zaměstnancům akciovek. Ti se hodili přes palubu. I oni (ale nejen oni) však mají šanci si i tak polepšit. Nemocnice totiž dostanou z úhradové vyhlášky rekordní peníze. Teď jde o to naše managementy donutit, aby je daly na mzdy. Aby je daly těm, kdo drží provoz nad vodou. Těm, k nimž mají managementy obří dluh. Těm, kdo doplácejí na personální krizi, aniž by za ni mohli. Aby je dali personálu – sestrám, ošetřovatelkám, sanitářům, lékařům.

S následující větou musí souhlasit každý, není to vlastně tvrzení, ale fakt: Věci se v KKN začaly zlepšovat s tím, jak jsme se dali dohromady jako Iniciativa. Vymohli jsme si, tlakem zdola, spojeným tlakem z mnoha oddělení, významná finanční přidání. Tam, kde se bojovalo, se zlepšily (málo nebo víc) i pracovní podmínky. Taková je realita: s Iniciativou přišla zlepšení. (Ano, dokonce i pro ty, kdo nebojovali a neriskovali.) Bez toho, že jsme se dali dohromady a překročili spolu kupu překážek a dokázali (chtělo to statečnost!) říkat „NE“ porušování pravidel, by žádná zlepšení nebyla.

Díky podpoře odborníka z Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jakuba Tomšeje se naší kolegyni z ORL dostane významného, erudovaného zastání. Po právní stránce je Hanka v těch nejlepších rukou. Je to skvělé (stejně jako podpora lékařů z ORL, které jsme věnovali třetí stranu novin) a pan právník má naše velké, obří díky. Neomluvitelná šikana, která byla očividná nám v nemocnici, teď totiž zkrátka je a bude zřejmá i na právním terénu, z pohledu paragrafů.

Zaslouží si to dvě poznámky:

Krize v nemocnicích - a jak se k ní postavit, aby na ni věčně nedoplácel personál a pacienti, ale aby se konečně dotkla i managementů a politiků? Dostaly jsme možnost přednést příspěvk na poradě Lékařského odborového klubu. Věnovali jsme ho právě této otázce.

Vážené lékařky a lékaři,

děkujeme vám za možnost pronést pár vět, doktoru Horníkovi za jejich zprostředkování. Omezíme se na několik poznámek. Budou stručné a rázné, protože tvrdá je i realita.

Případ absurdní a zbytečné šikany proti naší kolegyni z ORL ambulance se významně posunul dál. Vedení nemocnice obdrželo předžalobní výzvu. Pokud na ni nepřistoupí, vytýkací dopis nestáhne a nevrátí naší kolegyni osobní příplatek, půjde případ před soud, říká právník Jakub Tomšej, který vyučuje pracovní právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a naši kolegyni zastupuje. Kauze ORL věnujeme prakticky celé dvaatřicáté číslo Iniciativy.

Je důležité během roku sledovat, kolik už máte přesčasů odslouženo (takže výplatní pásky do rukou, najdete to právě v nich).

Zaměstnavatel může za rok zaměstnanci nařídit (bez jeho souhlasu) 150 hodin přesčasů. Nad 150 hodin (maximálně do 416 hodin) lze zaměstnanci nařídit přesčas jen s jeho souhlasem. Tento souhlas nemusí být písemný, postačuje, že zaměstnanec jednoduše nastoupí do práce!

To znamená, že pokud už jste překročili 150 hodin, můžete další přesčasy odmítnout nebo si regulovat jejich množství.

Lékařský odborový klub vyzval lékaře, aby se připravili na odmítání přesčasů nad 150 hodin ročně. Je to správná reakce na nedůstojná jednání s premiérem Babišem a ministrem Vojtěchem i na nepřátelský postoj vedení nemocnic. Je to správnější reakce než se pokoušet vládu dál a dál přesvědčovat a boj s managementy dál a dál obcházet. My, sestry, ošetřovatelky, sanitáři, máme další důvod začít se zdola, z oddělení, organizovat tak, abychom přesčasy odmítly též. A máme i jiné možnosti, jak bojovat. A jsou již vyzkoušené.